Knižní čtvrtek o knize Milana Kundery

Osobnost Milana Kundery (*1929) vnímají jinak lidé mé generace a  jinak lidé, narození po roce 1989. Já si pamatuji Milana Kunderu  jako spisovatele, který v letech 1948-1950, společně s Pavlem Kohoutem a  se starším Vítězslavem Nezvalem, Jaroslavem  Seifrtem, Marii Majerovou a dalšími  propagoval svými  díly  socialismus a komunismus.   Brzy však poznal svůj omyl a stal se kritikem režimu. Po roce 1968 mu byla znemožněna jakákoliv možnost publikace a  v roce 1975 emigroval.  Za nový domov si zvolil Francii.

Díky svému  nevšednímu nadání se  proslavil  jako prozaik a esejista, a to především texty  Nesnesitelná lehkost bytí (1984),  Nesmrtelnost (1988)  a Žert (1967). Napsal i několik knih esejů, nejznamnější  je Umění románu z roku 1960. Ta však mohla vyjít pouze v zahraničí.

Jeho lyrický realismus, uplatnění groteskních prvků i u vážných témat a originální filosofické úvahy  způsobily, že se stal světově známým spisovatelem.

Milan Kundera je u nás stále  problematická osobnost. Pražské jaro v roce 1968 považoval za epochální  historický akt, jiného  názoru byla disidentská skupina kolem Václava Havla. Po roce 1989  se již  nevrátil. Možná, že důvodem byly i informace, že údajně zavinil v roce 1950 zatčení studenta Miroslava Dvořáčka. Ten následně  strávil 14 let v pracovním táboře v Jáchymově.

 Poprve jsem se setkal s dílem Milana Kundery cca v roce 1967. Jeho  kniha  Žert  tehdy žádný velký dojem na mne neučinila. Asi proto,  že jsem byl  příliš mlád, abych děj správně pochopil.

Nyní jsem měl možnost si přečíst  jeho knihu Život je jinde.  Vyšla  v roce 1973 ve francouzštině  v Paříži a  následně česky v  exilovém nakladatelství v Torontu  a až v roce 2016 v Brně.

Není to kniha „pro každého“.  Její  obsah může ocenit  a správně pochopit  pouze starší generace.

Spisovatel popisuje svým osobitým jazykem dobu, ve které žil, její strasti i slasti. Mezi řádky i své selhání  při spolupráci s tehdejším režimem.

Mne,  mimo popisy tehdejších událostí,  zaujala  jeho schopnost sdělit prostřednictvím slov i subtilní životní situace. Z mnoha jiných jsem  vybral následující ukázku:

„Po porodu vešlo maminčino tělo do dalšího období. Když ucítila poprvé synova bloudící ústa, jak se přisála k jejímu prsu, rozdoutnalo se jí sladké chvění  uprostřed ňadra a vysílalo chvějivé paprsky do celého těla; podobalo se to milencovu laskání, jenomže něco tu bylo navíc: velké klidné štěstí, velký šťastný klid. To nikdy předtím nebylo; líbal-li jí milenec prso, byla to vteřina, která měla vykoupit hodiny pochyb a nedůvěry; tentokrát však věděla, že ústa  jsou přitisknuta k jejímu prsu na důkaz nepřetržité oddanosti,  kterou si smí být jista.“

Myslím, že tento výňatek z knihy Milana Kundery je pro milovníky literatury důkazem toho, že je právem zařazen mezi ty nejlepší.  

18. 11. 2021       V.S.