Knižní čtvrtek o knize Tomáše Etzlera

Tomáš Etzler (*1963) patří mezi novináře, kteří nekompromisně  prosazují svobodu myšlení, svobodu slova a  mezilidskou solidaritu. Snad i proto je mezi svými novinářskými kolegy v USA ni jinde   velmi oblíbeným. Na svých novinářských výpravách nikdy neodmítne pomoc  těm, kteří jsou momentálně v nouzi.  Známý je svým negativním postojem k ideologii  komunismu a  k jeho propagátorům.

Narodil se v Ostravě a vystudoval  na zdejší Pedagogické fakultě zeměpis a tělocvik. V roce 1991 odešel do USA, kde se 8 let živil jako umývač oken, barman a zahradník. V roce 1999 mu byla nabídnuta práce v CNN, kterou přijal a díky svým schopnostem a povahovým vlastnostem se vypracoval do pozice významného novináře. Působil jako produkční a kameraman na Haiti, v Iráku a v Afganistánu. Možná má na jeho popularitu vliv i jeho dřívější sportovní aktivity a tělesná výška.  Věnoval se plavání a hlavně horolezectví.  Má  robustní postavu sportovce a měří 190 cm.

V letech 2006 až 2014 žil v Pekingu a  v Hongkongu a pracoval současně pro CNN a ČT. V těchto letech připravil a prezentoval  skoro 500 reportáží nebo živých vstupů. V České televizi měl přátelské vztahy s Michalem Kubalou a s Martinem  Řezníčkem. Nepříliš přátelské s nejvyšším vedením  ČT.

 V roce 2021 vydal knihu s názvem „Tomáš Etzler novinářem v Číně“,  ve které reportážní formou  popsal své zážitky  z této exotické země.  Popisuje katastrofální znečištění  řeky Chuaj-che. Na jejich březích  žije 150 mil. obyvatel, z nichž mnoho se  dříve  živilo rybolovem.  Nyní  je tako řeka odpadní stokou  pro  stovek fabrik a sídlišť, postavených v posledních letech na jejich březích.  A život v  ní zcela vyhynul.  Voda  není použitelná ani na zavlažování okolních polí. Popisuje chaotickou těžbu uhlí ve čtyřmilionové oblasti Lin-fen, kde v posledních letech bylo zřízeno 8 tisíc státních dolů a mimo ně je tam cca deset tisíc soukromých šachet bez jakéhokoliv bezpečnostního vybavení.  Umírá v nich ročně tisíce havířů. Velmi působivá je reportáž o sezonních dělnících. Na nich  je založena současná prosperita Číny.  Jsou to chudí venkované, kteří se nechávají  najmout na práci v továrnách.  Ty v posledních letech rostou  v Číně s obdivuhodnou rychlostí.  Bubují  je jak místní tak zahraniční investoři. Zde se vyrábí  levné spotřební zboží, které je pak lodní  a železniční dopravou rozváženo po celém světě.   Měsíční  výdělek námezdních dělníků  je po přepočtu  7 – 13 tis. Kč. Žijí v primitivních ubytovnách a své rodiny navštěvují  jednou ročně, na čínský Nový rok. Jen v Pekingu jich pracuje asi 4 miliony, v celé Číně stovky milionů.  Je zde reportáž i o skandálu z roku 2007, kdy  provinční televizní stanice odvysílala reportáž se záběry podvyživených a zubožených dělníků z provincií Che-nan a Šan-si, pracujících v místních cihelnách. Mezi nimi byly i unesené  děti z okolních měst. Práce je těžká, cihly se  vyrábí ručně, pracovní a hygienické poměry jsou otřesné.  Další reportáže jsou o stavbě olympijského stadionu v Pekingu, o vynesení olympijské pochodně na Mont Everest, o katastrofickém zemětřesení  v S-čchuanu v roce 2008, o agresivní politice Číny vůči Tibetu, o návštěvě  a obědě u čínského miliardáře.  Téměř v každé reportáži se dostal Tomáš Etzler do styku s policií, ať již uniformovanou nebo tajnou.  Ta má za úkol  sledovat cizí novináře a neumožnit jim získávat objektivní informace o  dění v Číně.

 Novinář a spisovatel Tomáš Etzler shrnul své poznatky  v jedné ze svých reportáží takto:  Lidé v Číně nechtějí demokracii, nevědí, co to je. Oni chtějí spravedlnost.“

Novinář a spisovatel Tomáš Etzler často ve svých reportážích  zdůrazňuje, že  Čína je komunistická země a za veškeré „hrůzy“, o kterých psal, může komunistická ideologie.

Zde  existuje následující paradox:  Podle  Marxe je  základním  předpokladem  pro budování komunistické společnosti  likvidace soukromého vlastnictví.  Ale Čínská komunistická strana toto vlastnictví podporuje! Na něm je založena současná prosperita  této země.  Mezi členy  Ústředního výboru KS Číny je mnoho bohatých lidí, kteří vlastní  továrny, pozemky a různé další nemovitosti.  V Číně žije  cca 600 dolarových miliardářů, což je více jak v USA. Díky čínským  a  zahraničních podnikatelům  se stala Čína po USA druhou  největší  ekonomikou světa. A to pod moudrým vedením  KS Číny, která  propaguje zachování  marx. leninismu a Mao ce-tungova myšlení.  To mi můj „selský mozek“ nebere.

21. 10. 2021    V.S.