Jeho komentáře a fejetony, vysílané již několik let v nočních hodinách na rozhlasové stanici Český rozhlas plus mne vždy zaujmou a zároveň pobaví. Jejich autor, Ondřej Neff, občas žertovně líčí své souboje se současným světem, ve kterém je nucen místo papírových bankovek používat bankovní účet, místo osobního jednání na úřadech anonymní styk s úřadem prostřednictvím internetu apod. Velice mi vyhovuje jeho bezprostřednost a jemná ironie.
Otcem Ondřeje Neffa byl spisovatel Vladimír Neff (1909 – 1983), jehož knihy zaujímaly v knihovnách mé generace důstojné místo. Třeba trilogie Královny nemají nohy, Prsten Borgiů, Krásná čarodějka a mnohé další.
Ondřej Neff se „potatil“. Rozsah jeho literárních aktivit je neuvěřitelný. Narodil se v Praze v roce 1945, vystudoval Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy a od raného věku se věnoval literatuře a občas i fotografii. Byl a je především novinářem, ale také překladatelem, vydavatelem internetového deníku Neviditelný pes a spisovatelem. Byl i redaktorem Československého rozhlasu a podílel se i na památnémm rozhlasovém vysílání v osudových dnech okupace Československa v srpnu 1968. Pak pracoval v nakladatelství Albatros, v propagaci obchodního domu Kotva, jako redaktor deníku Mladá fronta a také jako redaktor týdeníku Kmen.
Po sametové revoluci se stal šéfredaktorem časopisu Ikarie a později redaktorem Mladé fronty DNES. Od roku 1995 působí na „na volné noze“.
První manželka Ondřeje Neffa zemřela v roce 2002 na rakovinu, podruhé se oženil s herečkou Ljubou Krbovou se kterou žije na vesnici nedaleko Prahy.
Pro mne je Oldřich Neff obdivovanou osobností s neobvyklým talentem. Umí prostřednictvím psaného i mluveného slova vytvořit optimistickou náladu, a to i ve vážných situacích. Současně ale velmi kultivovaně a působivě uplatní i kritiku toho, co se mu nelíbí.
28. 10. 2022 V.S.