Knižní pátek o díle Vladislava Vančury

 Vladislav Vančura byl český spisovatel a dramatik. Narodil se v roce 1891 v Háji ve Slezsku, zemřel v roce 1942 na popravišti v pražských Kobylisích.

Gymnasium vystudoval v Praze, pak  byl knihkupcem, fotografem, tíhnul k malířství, studoval na filosofické fakultě a nakonec skončil na lékařské fakultě, kde v roce 1921 promoval. Lékařskou praxi vykonával ve Zbraslavi.

Zájem o literaturu ho přivedl do Devětsilu, kde s dalšími levicovými literáty propagoval  tehdy populární proletářské umění. Stejně jako Teige či Nezval se ztotožnil s ideou revoluce a komunismu. V roce 1921 vstoupil do KSČ, pro kritiku jejího promoskevského zaměření byl v roce 1929 vyloučen.

Po okupaci českých zemí se uzúčastnil domácího odboje, byl nacisty zatčen a popraven.

Jako literát rád experimentuje, napodobuje větnou skladbou staré časy, usiluje o zvukomalbu slov. Opěvuje život, zdařile vyjadřuje prostřednictví slov náladu svých příběhů.

To vše je obsaženo v „Rozmarném létu“, v příběhu, ve kterém vystupuje správce koupaliště Důra, jeho žena Kateřina,  major Hugo, kanovník Roch a potulný kouzelníka Arnoštek s půvabnou asistentkou Annou. Příběh má i filmovou podobu s nezapomenutelným dialogem Důry – Hrušinského: „Tento způsob léta, děl vposed, odvraceje se od přístroje Celsiova, zdá se mi poněkud nešťastným. Je chladno, a můj dech, jakkoliv jsem dosud nepozřel vody, je mrazivý. Který měsíc nám zbývá, jestliže ani červen není dost vhodný, abychom pečovali o zdraví a tělesnou čistotu?“

Prvotinou spisovatele je  román Pekař Jan Marhoul. Je to lyrický příběh ušlechtilého  a důvěřivého člověka, který  měl v životě velkou smůlu. Svých ideálů se nevzdává, a postupně přichází o všechno, na čemž mu záleží. Přijde o pekárnu, ve vlastním mlýně dělá pacholka, jeho syn mu nedělá radost  a přesto se drží svých ušlechtilých zásad. Příběh je zčásti tragický, zčásti optimistický. Pekař Jan Marhoul umírá brzy, a i na smrtelném loži je přesvědčen, že žil dobrý život.

Posledním dílem Vladislava Vančury  byly „Obrazy z dějin národa českého“. Měly mít šest dílů, ale  do svého zatčení stačil napsat pouze dva. Jsou to stytizované příběhy osobností z českých dějin, které začínají u praotce Čecha a končí ve 13. století.

Někde jsem četl, že spisovatel Vladislav Vančura byl šlechitelem českého jazyka. Je to velmi výstižná charakteristika.

18. 3. 2022       V.S.