Knižní pátek o knize Krištofa Haranta z Polžic a Bezdružic

 Krištof Harant z Polžic a Bezdružic  žil v  letech 1564 – 1621 a byl dvořanem, diplomatem, spisovatelem,  výtvarníkem  a i hudebníkem. Pocházel ze zchudlého šlechtického rodu, usedlého na hradě  Klenová u Klatov.

Dostalo se mu dobrého vzdělání v Innsburku na dvoře arciknížete Ferdinanda Tyrolského, pozdějšího českého krále a římskoněmeckého císaře Ferdinanda II. Učil se tam latině, řečtině, italštině, němčině, zeměpisu, dějepisu, věnoval se hudbě a malířství. Byl zasvěcován i do tajů politiky, teologie a  přírodních  věd. Stal se oblíbencem arciknížete a doprovázel ho na jeho častých zahraničních cestách.

Po smrti svého otce se ujal správy rodinných statků. Ale touha po poznání cizích zemích ho vedla k tomu, že se spolu se svým švagrem, rytířem Heřmanem Černínem z Chudenic, vydal na pouť do Svaté země. Cesta vedla přes Bavorsko, Tyroly do Itálie, dále na Krétu, Kypr, přes Tel-Aviv do  Jeruzaléma a do Egypta.

 Po návratu v roce 1599 byl Kryštof Harant povolán k pražskému dvoru, kde se seznámil s císařem Rudolfem II. a vykonával zde vysoké státní funkce. Krátce působil i ve službách císaře Matyáše.

V roce 1614 byl vyslán s diplomatickým poselstvím  do Španělska. Cestu přes Německo, Nizozemí a Francií  popsal  v cestopise, jehož rukopis se, bohužel, nezachoval.

Po návratu do Čech odešel z Prahy, uzavřel sňatek s Annou Saloménou Hradišťskou a usadil se na hradě Pecka. Věnoval se zde hospodářství, literatuře a hudbě.

Osudovým byl pro Krištofa Haranta rok 1621. Zúčastnil se stavovského povstání a Fridrich Falcký ho jmenoval  prezidentem české komory.  Po porážce povstání byl zbaven všeho majetku a  21. června 1621 na Staroměstském náměstí v Praze popraven mečem.  Jako jeden z dvanácti největších provinilců byl navíc potrestán tím, že jeho hlava byla  nabodnuta na železný prut a umístěna spolu s dalšími hlavami vůdců povstání na ochoz  Staroměstské Mostecké věže.

Cestopis, nazvaný autorem „Putování aneb cesta z Království českého do Benátek a odtud po moři po země svaté, země jurské a dále do Egypta“  byl vydán česky i německy  v roce 1608. Následovalo vydání v roce 1678, 1854, 1926 a pak několik dalších vydáních, poslední  v roce  2017. Cestopis je velmi objemný, má 1308 stránek rozdělených do dvou dílů.  Obsahuje popis Benátek, Kréty, Kypru, Jeruzaléma, Sinaje a  Egypta.

Z hlediska žánru jde o renesanční  literaturu a plní funkci jak naukovou tak zábavnou. Autor velmi podrobně  popisuje vše, co viděl a co zažil, se smyslem pro humor, a ironii.  Často používá  různá rčení a přirovnání.

První vydání je doprovázeno mnoha rytinami podle kreseb, zhotovených během cesty autorem. Ten byl nejen nadaným spisovatelem, ale i  zručným kreslířem. Vskutku výjimečná renesanční osobnost.

16. 12. 2022    V.S.