Důvod, proč jsem zvolil pro dnešní knižní pátek knihu doc. JUDr. Petra Pitharta je tento: vážím si jeho postojů jak v době Pražského jara tak v době Sametové revoluce, jeho inteligence, skromnosti a lidské moudrosti.
Narodil se v roce 1941 na Kladně, absolvoval Právnickou fakultu Karlovy univerzity, kde působil v dalších letech jako asistent. V období let 1960 – 1968 byl členem KSČ. Po podepsán í Charty 77 vystřídal několik manuálních zaměstnání. V listopadu 1989 se angažoval v Občanském fóru, od roku 1990 byl předsedou české vlády, následně místopředsedou Senátu. Mimo to působil jako pedagog na Právnické fakultě Karlovy univerzity.
Jeho kniha „Osmašedesátý“ vyšla nejprve jako samizdat a vyvolala mezi tehdejšími disidenty živou diskusi. Podruhé vyšla v roce 1990.
Je to analýza událostí z roku 1938, 1948 a 1968 se všemi kladnými i zápornými jevy. Je to současně i nepříliš lichotivá sonda do duše českého národa.
Podrobně se popisuje sled událostí před Pražským jarem, končících zásahem vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968. Popisuje se nepřipravenost skupiny reformních komunistů, která nemá žádný plán a lichotí ji popularita davu. Je zde oprávněná kritika počínání Dubčeka a ostatních představitelů Pražského jara, včetně Svobody, Černíka, Smrkovského. Kritizuje populistické heslo „Jsme s vámi, buďte s námi“. Lehkovážně se odpovědnost za další událostí přeneslo na několik protagonistů ve vedení strany, kteří měli prokázat své diplomatické schopnosti a odvrátit vedení SSSR od nevyhnutelného zásahu. Neodpovědné sdělovací prostředky a neodpovědní intelektuálové tak způsobili katastrofu, která měla a stále ještě má následky na „duši národa“
Autor se podrobně věnuje i vztahům mezi Čechy a Slováky, popisuje nerespektování rozdílného historického vývoje obou národů, které nakonec vedlo ke vzniku samostatného Slovenska.
O tehdejších politicích Petr Pithart napsal: „Jsou natolik fascinováni moci, že takové nuance, jako jsou nepsané zásady politické etiky, jakési ne vždy kodifikované zásady politické zdrženlivosti, jsou jim upřímně nepochopitelné a naivní.“ Psal o tehdejších šíbrech KSČ, ne o Babišovi nebo Zemanovi.
Knihu pokládám za velmi aktuální i pro současnou dobu. Situace z roku 1968 se v lecčems podobá dnešní. Hlavně v rostoucím populismu, kdy lichotky nezodpovědných skupin různých demagogů často ovlivňují počínání svobodně zvolených poslanců, senátorů a také zastupitelů.
18. 2. 2022 V.S.