Knižní pátek o knize Prokopa Drtiny

Prokop Drtina (1900 – 1980) patřil mezi  české politiky, kteří se snažili v poválečných letech navázat na demokratické tradice první republiky. Jeho otec byl český vlastenec a univerzitní profesor a ovlivnil jeho občansko -  politické názory.

Tak jako některé jiné významné osobnosti prošel i  Prokop Drtina  výchovou ve skautské organizaci, legendární Dvojky Jaroslava Foglara. Po absolvování gymnasia studoval na  Právnické fakultě UK a pak působil v různých úřednických funkcích. V roce 1936 se stal osobním tajemníkem prezidenta Edvarda Beneše.

 Po okupaci se zapojil do odbojové činnosti.  Aby unikl zatčení, ilegálně emigroval do zahraničí. Během války působil jako komentátor v českém vysílání londýnského rozhlasu.

Po válce byl předním funkcionářem Čs. strany národně socialistické  a členem vlády ve funkci ministra spravedlnosti. Spolu s ostatními demokratickými ministry Gottwaldovy vlády podal v únoru 1948 demisi. Následné události chápal jako osobní selhání, které řešil pokusem o sebevraždu. S těžkými zraněními byl převezen do nemocnice, zatčen, a za své dřívější politické postoje odsouzen na 15 let do vězení. Propuštěn byl na amnestii v roce 1960. Tři roky před smrtí signoval v bytě V. Havla Chartu 77.

Kniha Československo – můj osud vyšla poprvé v roce 1982 v Torontu, a pak v roce 1991 v Praze. Autor v ní poutavě vypráví svůj životní příběh, a to jak v době pobytu v zahraničí, tak v době poválečné.  Na jaře 1945 doprovázel E. Beneše na jeho cestě do Moskvy, do Košic a pak přes již osvobozené Československo do Prahy, Byl u  důležitých jednání, popisuje svá setkání a rozhovory s dalšími účastníky této cesty, konkrétně s K. Gottwaldem, Z. Fierlingerem,  L. Svobodou, J. Kopeckým, V. Clementisem a s dalšími.

Po návratu do Prahy působil zprvu  jako vedoucí kanceláře prezidenta, ale  brzy se stal významným funkcionářem čs. strany národně socialistické. Od listopadu 1945 do února 1948 vykonával funkci ministra spravedlnosti.

Popisuje činnost  Kopeckého, Noska, Smrkovského Zápotockého, projevuje sympatie ke K. Gottwaldovi a k jeho snahám o funkčnos a nezávislostt vlády Národní fronty. Odsuzuje chování a politické postoje nestraníků  gen. Svobody a J. Masaryka, sociálních demokratů Fierlingera, Laušmana a lidovců Šrámka a Hály.

Ve volbách v roce 1946 získali komunisté v české části republiky 40 % hlasů, národní socialisté 24 %, lidovci 20 % a sociální demokraté  16 %.  Důvody vidí autor v tehdejší celkové poválečné atmosféře, v glorifikaci Rudé armády a SSSR, v postojích západních spojenců v době Mnichova. Je přesvědčen, že v dalších volbách již zvítězí demokratické strany. Ale v dalších měsících komunisté se důsledně připravují na převzetí moci, což se jim v únoru 1948 podařilo.

 V této knize je podrobný popis událostí, které měly významný vliv na rostoucí popularitu komunistů.  Byl mezi nimi i  proces s vedoucími činiteli protektoratního režimu. Obviněn z velezrady  byli Krejčí, Hrubý, Bienert, Kamenický, Kalfus a další. Tehdy stále ještě  nezávislý soud vynesl pouze dva rozsudky smrti, někteří komunističtí funkcionáři žádali přísnější tresty a obvinili pravicové politiky, že straní kolaborantům. I to se projevilo ve výsledku voleb. Svůj podíl na úspěchu komunistů mělo i několik politiků v ostatatních politických stanách, kteří změnili své politické názory a přidali se ke komunistům.

Únorové události v roce 1948 určily politický, hospodářský a kulturní vývoj státu na dalších 40 let. Kniha Prokopa Drtiny popisuje pravdivě to, co jim  předcházelo.

25. 2. 2022    V.S.