Knižní pátek o životě a díle Petry Procházkové

Tato novinářka, humanitární pracovnice a  spisovatelka se narodila v roce 1964 v Českém Brodě. Po vystudování gymnázia  absolvovala fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy. Jejím prvním zaměstnáním byla práce reportérky v časopise Květy.  V lednu 1989 byla zatčena a následně propuštěna z redakce. Po revoluci pracovala v Lidových novinách jako reportérka.  V roce 1992 byla vyslána do Ruska jako zahraniční korenspodentka Lidových novin.  Ve svých prvních reportážích přináší objektivní zprávy o válce  v Abcházii a informace o příčinách tohoto dvouletého konfliktu v Gruzii.

Společně s Jaroslavem Štětinou se zaměřili na rozpadající se Sovětský svaz a přinášeli zprávy o konfliktech v Osetii, Gruzii, Tádžikistánu, Náhorním Karabachu. Později se zaměřila  na Afganistán a na kurdskou problematiku. Dokázala se dostat i mezi gerilové bojovníky na Východním Timoru. Několik let  své  zpravodajské  činnosti  věnovala problematice Čečenska.  Její  reportáže zveřejňovaly pravidelně Lidové noviny, slovenský SME, týdeník Týden, jakož i další časopisy.

V roce 2000 přerušila zpravodajskou práci  a po dobu jednoho roku se intenzivně věnovala nezávislé humanitární práci v Grozném. Zde založila dětský domov pro 50 válečných sirotků. Pro své kritické postoje k ruským úřadům byla z Ruska vyhoštěna.

Její kroky směřovaly do Afganistánu, kde pokračovala ve své činnosti válečné korenspodentky.

Spolu s Janou Hradílkovou založila v roce 2021 občanské sdružení, která pomáhá dětem, ženám a dalším v Čečensku, v Afganistánu i uprchlíkům, kteří  následkem válečných událostí našli dočasný domov v ČR.

Její  rodinný život byl ovlivněn povoláním zahraniční novinářky. Poprvé se provdala za Čecha, po rozvodu žila v Čečencem, kterého unesli Rusové a dodnes se nenašel. Její současný manžel je Afgánec, se kterým má i miminko. Maminkou se stala ve věku 42 let.

Od roku 2014 byla zpravodajkou  Lidových novin na Ukrajině, nyní je redaktorkou prestižního Deníku N.

Dílo: Mimo řady novinářských článků a reportáží napsala i následující knihy:

 Novinářka na Divokém východě (1998). Utřete tělesné šťávy (2001). Rošangol (2003). Frišta (2004). Aluminiová královna (2005).

 Věnovat  dnešní knižní pátek Hrabovských novin  Petře Procházkové jsem se rozhodl po  přečtení  tiskové zprávy z 19. dubna 2023:  Novinářka a humanitární pracovnice Petra Procházková dnes převzala z rukou francouzského velvyslance v Praze Řád čestné legie. Nejvyšší francouzské státní vyznamenání obdržena za svůj přínos válečné žurnalistice, boj za lidská práva, humanitární činnost i za svou literární dráhu.

Osobní poznámka:  Při psaní tohoto článku jsem vzpomínal  na porevoluční léta, na články Petry Procházkové v Lidových novinách. To ještě tento deník patřil mezi nejsprestižnější u nás  a Petra Procházková psala  (na rozdíl od jiných deníků) o  událostech v tehdejším Rusku a  Afganistánu nejen  zcela pravdivě, ale i  výjimečně poutavě. Již tehdy  patřila Petra Procházková mezi  naše nejoblíbenější novinářky. Francouzský Řád čestné legie získala zcela oprávněně.

21. 4. 2023    V.S.