Jaroslav Opat se narodil v roce 1924 ve Vojnově Městci na Českomoravské vysočině. Vysokoškolské studium absolvoval na VŠP v Praze, které dovršil v roce 1953 doktorátem. Zkušenosti z válečného období ho přivedly po roce 1945 do řad KSČ. Za své revizionistické názory byl v roce 1961 z KSČ vyloučen a pracoval pak několik let jako horník. K vědecké práci mu byl povolen návrat až v roce 1964. Angažoval se v Pražském jaru, a v roce 1970 byl vyloučen z KSČ podruhé. Opět vystřídal několik dělnických zaměstnání. V roce 1977 podepsal Chartu 77 a aktivně působil v řadách disidentů. V tomto období se systematicky věnoval svému oblíbenému tématu, a to životě a dílu T. G. Masaryka. K vědecké práci se Jaroslav Opat mohl vrátit až v roce 1990, a to v obnoveném Ústavu T. G. Masaryka v Praze. Jeho kniha s názvem „Filosof a politik T. G. Masaryk 1882 – 1893“ poprvé vyšla v roce 1987 v exilovém nakladatelství v Kolíně nad Rýnem a pak v roce 1990 v Praze. V roce 1998 byl doc. Jaroslav Opat, Dr.Sc., vyznamenán prezidentem republiky Řádem Tomáše Garrigua Masaryka. Zemřel v roce 2015 v Hodoníně.
Jaroslav Opat podrobně popsal činnost T. G. Masaryka po jeho příchodu do Prahy v roce 1882 a dalších 11 let jeho činnosti v Praze. Svou knihu založil na důkladném studiu archivních pramenů – rukopisů, archivních článků, časopisů, knih.
Kniha má 6 kapitol. V první kapitole (Místo úvodu) jsou informace o pobytu na Jižní Moravě do roku 1869, pak pobyt a studia ve Vídni a v Lipsku. Ve druhé kapitole (První léta) je popis jeho působení na pražské univerzitě, sepsání spisu „Konkrétní logika“. Ve třetí kapitole (V boji o Rukopisy) jsou podrobnosti o sporu mezi historiky, filosofy a pedagogy o pravost Rukopisů.Ve čtvrté kapitole (Za poznáním) jsou informace o Masarykově návštěvě Ruska a Slovenska. Pátá kapitola (Do politiky) pojednává o sporech staročechů a mladočechů, o činnosti realistické strany. V poslední kapitole (Poslancem) jsou informace o činnosti v Říšské radě, o sporech s radikálními mladočechy při prosazování českých národních zájmů.
Odjakživa jsem u T.G. Masaryka obdivoval jeho bojovnost i v situacích, kdy byl se svými názory v menšině. Tvrdil, že v boji za pravdu se musí vydržet až do vítězného konce. Pře o pravost Rukopisů mu přinesla mnoho nesnází, ztratil některé své přátelé, byla mu odepřena definitiva na univerzitě a s tím spojená vyšší gáže, popudil proti sobě značnou část české veřejnosti včetně studentů. A přesto vytrval a zvítězil.
Kniha Jaroslava Opata přináší i další příklady jeho zarputilosti při prosazování názorů, které nebyly z různých důvodů populární. Dovedl být v těchto situacích velmi razantní, někdy až příliš. Masaryk nebyl revolucionář, byl přesvědčen, že účinnější pro dosažení konečného cíle jsou postupné, dobře promyšlené kroky. To i při budování podmínek pro bezkonfliktní soužití mezi Čechy a Němci. Po návštěvě Ruska v letech 1887 a 1888 ztratil všechny iluze o této velmoci. Stále byl přesvědčen, že Rakousko – Uhersko lze reformovat, a že český národ společně s Moravany, Slezany a Slováky si vybojují rovnoprávné postavení s národem německým a maďarským.
Poznámka na závěr.
Kniha mi přinesla i další poznatky. Vzdělanci v té době mezi sebou velmi intenzivně komunikovali prostřednictvím dopisů, a ti i několikrát denně. Pošta fungovala bezvadně, a to i několikrát denně. Občanské, národnostní, politické i vědecké spory a diskuse se řešily nejenom v kavárnách, bytech a v jiných prostorách, ale především na stránkách k tomu určených časopisů. Populární byly Národní listy, Čas, Hlas národa, Athenaeum.
V politických a vědeckých kruzích té doby byly aktivní desítky vzdělaných a vážených osobností. Mimo dnes ty nejznámější (F.L. Rieger, J. Grégr, K. Kramář, T.G.Masaryk, J. Gebauer, J. Pekař, V.V. Tomek, J. Gool) také M. Hattala, A.V. Šumbera, J. Knížek, j. Kaizl, M. Červinková, F. Hartl, V. Klofáč , A. Bráf, A. Rezek, G. Eim, A. Pražák, A. Rašín, A. Seydler a další.
Kniha není v naší knihovně. Pokud by někdo měl zájem si ji přečíst, rád vypomohu.
8. 1. 2022 V. S.