Koexistence průmyslu s lidskými sídly

V souvislosti s nynější diskusí o zachování vesnického rázu Hrabové jsem si vzpomněl na zážitek, který s tímto tématem souvisí.

Asi v roce 1980 jsem se zúčastnil  se skupinou techniků  tehdejší NHKG služební cesty do Švýcarska ověřit robotický agregát na údržbu ocelářských pánví, který  tehdy vyráběla švýcarská firma ALIVA.

Praktická  ukázka činnosti  tohoto torkterovacího zařízení se uskutečnila  v elektroocelárně, umístěné na okraji jednoho  švýcarského městečka.  Řeč  přišla i na ekologii a dozvěděli  jsme se, že areál této hutě je obklopen mnoha měřícími místy, které monitorují všechny možné škodliviny.  A tento kontrolní systém byl  provozován tímto hutním závodem!  V určité vzdálenosti  od tohoto  existoval další  kontrolní systém, provozovaný státem.  Při  jakémkoliv  porušení ekologie hrozily  tomuto podniku drastické sankce.  

Robotické torkretovací zařízení od uvedeného výrobce NHKG  tehdy zakoupila, a možná  slouží  v ocelárně  Arcelor Mittal  dodnes.

V souvislosti s ekologií mám ze Švýcarska  ještě jednu vzpomínku. Nocovali jsme v místním hotelu, probudil  jsem se velmi  brzy  a z okna  hotelového pokoje pozoroval  ranní  život městečka. Přijela elektrokára a  místní popeláři přemísťovali v sousední ulici ručně igelitové pytle s domovním odpadem ze speciálních popelnic na ložnou plochu elektrokáry.  Vše se dělo v naprostém tichu. Rušení ranního klidu  obyvatel  městečka bylo nepřípustné.  Zdejší zvyklosti vyžadovaly, aby  na začátku dne byly prostory pro domovní odpad prázdné a uklízené. Touto poznámkou nemám v úmyslu kritizovat naše  OZO,  je to služba, která funguje v rámci našich zvyklostí naprosto perfektně.

To vše uvádím proto, abychom viděli svět okolo nás i v širších souvislostech.

18. 5. 2019    V.S.