Koronavirus změní svět

Velmi pozorně sleduji v rozhlase, v  televizi i na internetu průběh této pohromy.  Jestli to je pouze pohroma nebo dokonce katastrofa, to dnes ještě nikdo neví. 

Lidová moudrost říká, že  každé zlé je  pro něco dobré. V tomto případě očekávám po odeznění  následků   této  nemoci  určité  zlepšení vztahů mezi státy, národy,  příslušníky různých náboženství atd.  K tomuto názoru mě vede přesvědčení, že se  na základě této události uplatní  i u lidstva přirozený pud sebezáchovy.

A možná se dokonce zlepší i mezilidské vztahy  nejenom v globálním měřítku, ale i mezi občany naší obce.

Po ukončení každé krize  se hledají  nejen její  příčiny,  ale také poučení.  Začne se více  naslouchat osobnostem, kteří  mají dar vidět  souvislost mezi ději  minulými, současnými  a také  budoucími.

Touto osobností je  v mých očích v České republice  filosof  Ph.D.  Tomáš Sedláček. Vyučuje filosofii, ekonomii a dějiny ekonomických teorií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Své názory a doporučení  sepsal v publikacích  „Ekonomie dobra a zla“ (2017) a „Druhá derivace touhy (2018).  Autor těchto knih je vyhledávaným přednášejícím a diskutérem na světových univerzitách a  ekonomických konferencích. Čas od času mu poskytuje prostor i Čs. televize a Čs. rozhlas.  

Myslím, že jeho názory budou zajímat i některé  čtenáře Hrabovských novin.  Budu se snažit z jeho článků, poznámek a  esejí vybírat ty nejzajímavější.

V následujících dnech budu zveřejňovat výňatky z knihy „Druhá derivace touhy“. Dnes to bude úvaha na téma „Jedenácté přikázání – Nezastavíš se!“ Autor ji napsal 14.6.2009.

„Václav Havel před nějakou dobu zpochybnil smysl „růstu za každou cenu“. Otevřel tím hluboké téma, protože se dotkl  samého božiště  naší novodobé víry. Zpochybnil růst, největší maximu současné ekonomie – a do jisté  míry by se dalo říci i celospolečenského života.

Abychom se vyhnuli mýlce: nemám nic proti růstu, považuji jej za přirozený – vše živé roste. Ale jen do jisté míry. Od zdravého dítěte jistě budeme fyzický růst čekat a z každého centimetru se radovat. Jak ale dítě vyroste v dospělého člověka, bylo by asi hloupé čekat nárůst výšky.  A zlobit se na dotyčného, pokud růst přestane.  Od dospělého čekáme růst v jiných oblastech, třeba ve vzdělání nebo kulturnosti.

Podobně je tomu s růstem společnosti. HDP není jedinou dimenzí, ve které je zdravé růst, to se dá dělat i v jiných oblastech. Pokud se jedná o zdravý a vyvážený růst, nic proti, ale nesmí k tomu docházet na úkor zadluženosti buď finanční nebo i ekologické, což se dělo a děje dál“.

Článek pokračuje popisem vývoje lidské společnosti od nepaměti po dnešek. Zdůrazňuje se extrémní  rychlost tohoto vývoje v současné době. Uvádí se například, že materiální vybavení domácnosti se po tisíciletí prakticky  neměnilo. Krb, oheň na vaření, stůl, židle, postel, poličky, nádobí  a pár ozdob.  Až v posledních dvou stoletích  se vybavení průměrné domácnosti začalo prudce měnit. Dřívějši  potřeby a zvyklosti  se během krátké doby radikálně změnily.

Jaké je poučení z této úvahy? Autor oprávněně upozorňuje na nesmyslnost úsilí o každoroční růst HDP, a to především cestou  nepotřebného a hlavně  neekologického  růstu osobní spotřeby rodin i jednotlivců. Důsledek se projevuje v drancování přírodních zdrojů a v přeměně významných ploch pevniny i moří ve  skládky opotřebených předmětů a jiných odpadů. I to jsou důsledky honby za stále vyšší HDP. Ve velkém rozsahu se vyrábí předměty, které si lidé kupují pouze na základě  pomíjivé módy a rafinované reklamy a ne na základě skutečných potřeb. 

20.3.2020     V.S.