Koupání na Dunaji

V padesátých letech minulého století bylo toto místo vyhledáváno především dětmi ze Šídlovce. Jezdilo se tam na kole, ti starší v sedle, ti menší „pod rulkou“.  Jízdní kolo vlastnily téměř všechny děti ve věku osmi a více let. Většinou byla starší, z doby 1. republiky. Dámská i pánská. Dětská ještě neexistovala.

Potok vytékal z Ostravice pod „novým“ splavem, tekl souběžně s Ostravicí až ke Šídlovci, pak kolem haldy do Hrabůvky a končil ve Vítkovicích u vysokých pecí.  V úrovni restaurace U Lípy by potok dostatečně hluboký a široký, aby se zde mohlo koupat. Navíc zde byla louka. Dnes je tento prostor zastavěn průmyslovými halami Tajgy, koryto potoka zasypáno.

Na Dunaj mám ve svých vzpomínkách dva zážitky: Ten první je spojen s potápěním. Někdo z kluků přinesl hadicovou plynovou masku. Tak dlouho jsme ji upravovali, až z masky vznikl potápěčský aparát. Na dně potoka jsme hledali kameny nezvyklého tvaru a zabarvení.

Ten druhý zážitek je spojen se spolužákem Dušanem Fížou. Bydlel v Hrabůvce u kina Edison, dvakrát propadl, nám bylo čtrnáct, Dušanovi šestnáct. Byl to takový otec třídy.  Již kouřil, ale nám to nedovolil.  Měl starou motorku, Jawu 125, kterou si vlastnoručně opravil.  Na louce u Dunaje nás učil jízdě na motorce a dopravním předpisům. Dodnes netuším, proč vlastně propadal.

Občas jsme navštívili i nedalekou Ostravici. Voda měla hnědožlutou barvu, zápach ze „zajeru“ byl odpuzující, dno bylo pokryto vrstvou vláknitého slizu. Příčinou byla vratimovská továrna na buničinu.   Nepoužitelné zbytky z varných kotlů končily v Ostravici, výtoková roura byla asi  200 m od splavu.

Čtvrtek 24. dubna 2025          V.S.