Levice a pravice v menších obcích

V celostátním rozměru, tedy v Parlamentu ČR je to jasné.

Pravicové strany preferují maximální osobní svobody, soukromé vlastnictví a svobodu podnikání, usilují o nízké daně. Názorně to předvádí předseda ODS poslanec  Fiala v poslanecké sněmovně v  debatě o elektronické evidenci tržeb  a senátor Kubera v boji za svobodu kouření.

Levice usiluje o sociální stát, hájí práva nižších a středních vrstev, nevadí jí státní zásahy do ekonomiky, preferují zdanění bohatších vrstev obyvatelstva.  Opět to názorně  předvádí současní ministři a další představitelé levice  ve vládě premiéra Sobotky.

Jak tato situace vypadá v menších obcích, konkrétně v městských obvodech Ostravy? I zde jsou v místních "parlamentech" zastoupeny politické strany.

Je známé tvrzení, že nově postavený chodník není ani pravicový ani levicový. Skutečně je tomu tak. Chodník byl potřebný, tak se postavil. Proč tedy máme v zastupitelstvu politické strany?

Podle mého názoru jde v podstatě o fenomén, který má své kořeny v dávné minulosti, v rodinné tradici, v kolegiálních vztazích k určité skupině přátel atd. Ve skutečnosti nemají naše politické strany  v menších obcích  mnoho možností, jak  realizovat v místních podmínkách zásady  otců zakladatelů. Současně planý volební zákon však jejich existenci respektuje a není žádný důvod ke změně.

V našem kulturním prostoru ( míním tím západní Evropu) se ze všech možných způsobů vládnutí  nejvíce osvědčila zastupitelská demokracie, založena  na soutěži volebních subjektů. A to nejen na úrovni státu, krajů a větších měst, ale i na úrovni menších obcí. I zde jde v podstatě o způsob, jak zodpovědně spravovat veřejný majetek a jak efektivně a účelně  rozdělovat a utrácet  peníze  které jsou nutné pro  fungování obcí.  Předpokládá se, že to nejlépe umí volený orgán, v našem případě zastupitelstvo. Konkurenčním prvkem zde nejsou politická dogmata, ale volební programy. Důležitou kontrolní funkci v tomto systému má opozice.

Je zde však jeden vážný problém: voleb se zúčastňuje stále míň občanů. V Hrabové jich bylo u posledních voleb již jen 45%  a jsou městské obvody, kde byla účast podstatně nižší. Zjištění příčin nezájmu o  komunální záležitostí je nesnadné, neexistují žádné objektivní průzkumy. Nahodilé odpovědí jsou obvykle tyto: „Mě to vůbec nezajímá“ nebo „Nemám na to čas“ nebo „Nemám na to nervy“.

Vůbec to svým spoluobčanům nezazlívám, každý má právo si uspořádat svůj život podle svého. Je možné, že tito občané jsou pro obecní pokladnu dokonce větším přínosem, než ti „aktivní“. Myslím tím výši odváděných daní a nulové čerpání z položky rozpočtu „Odměny zastupitelů“.

Jenom nevím, co bude, až procento účasti ve  volbách klesne na úroveň, kdy  zastupitelstvo se dostane zcela do područí malé skupinky občanů,  kteří budou rozhodovat, za co se v Hrabové každoročně utratí cca 30 – 50 miliónů Kč.  Jako zarputilý a nenapravitelný optimista věřím, že si s tím mladá generace poradí. Určitě něco rozumného vymyslí.

27. 1. 2016    V.S.