Malé zamyšlení nad našimi dějinami

Dne 17. 9. se v rekonstruovaných prostorách našeho obecního úřadu konala přednáška na téma Ostravsko a Velká válka 1914 - 1918. Touto nešťastnou etapou dějin nás laskavě provedl Dr. Ondřej Kolář, vedoucí Slezského ústavu Slezského zemského muzea.

V samém závěru poutavé přednášky, kterou pro hrabovské občany zorganizovala letopisecká komise v čele s naším Martinem Slepičkou, se rozvinula plodná debata nad úspěchem či neúspěchem první republiky a výhodami případného zachování Rakouska – Uherska formou federalizace.

O přínosech čtyřsetletého mocnářství netřeba dlouho přemýšlet. Mnohonárodnostní velký státní útvar nabízel široký trh nezatížený cly, tedy volný obchod v rámci soustátí, možnosti migrace za pracovním uplatněním, jednotlivé národy se navzájem kulturně obohacovaly. I přes četné vojenské neúspěchy Císaře pána měla monarchie jisté mocenské postavení v tehdejší Evropě, občanům tedy dlouhodobě poskytovala pocit jistoty, bezpečí a kontinuity.

První republika celou řadou výše zmíněných aspektů nedisponovala. Dokonce neměla ani dlouhého trvání. Po dvaceti letech principy demokratického státního zřízení nejprve zadupala do země nacistická diktatura, následně poslední pozůstatky po svobodném zřízení rozcupovala diktatura stalinského typu. Přesto všechno si v těchto dnech – 81. výročí úmrtí prezidenta Osvoboditele – připomínáme ono krátké období v našich dějinách jako zdroj inspirace, jako vzor, ke kterému, jak doufáme, po roce 1989 směřujeme.

S velkým časovým odstupem úměrně roste míra idealizace „vrcholného“ období, nevzpomíná se na ekonomická selhání z konce 20. let, ani na vojenskou bezmocnost podtrženou neúspěšnou zahraniční politikou.

Na jednu skutečnost však zapomenout nesmíme. Vznikem samostatného československého státu byl dovršen dlouhotrvající proces vzniku moderního českého národa. Proces, který v dějinném období ztracené suverenity, nastartovali vědci jako Josef Dobrovský a Josef Jungmann. Svou celoživotní prací pomohli zachránit český jazyk a stali se inspirací pro další generaci, kterou představoval například František Palacký, Jan Neruda a Božena Němcová. Tedy generaci, která dodala Čechům tolik potřebné sebevědomí a s ním spojené sebeuvědomění. S rozvojem české kultury šla ruku v ruce i politická emancipace Čechů, která nakonec po mnohých peripetiích vedla ke vzniku vlastního státu. České se definitivně oddělilo od německého, přestalo trpět komplexem méněcennosti, a Češi a Slováci se modernizovali již pod vlastním praporem.  

Mgr. Rostislav Gromnica, Ph.D.

člen Klubu přátel Hrabové

kandidát č. 2 za STAN – KPH v komunálních volbách