Mezinárodní den památky obětí holokaustu

 Byl vyhlášen Valným shromážděním OSN v roce 2005. Datum 27. ledna bylo vybráno záměrně, v tento den v roce 1945 osvobodila Rudá armáda vyhlazovací tábor Osvětim v Polsku, kde bylo v letech 1940 – 1945 uvězněno 6 mil. Židů, a asi 2 mil. z nich tam také zahynulo.

Po skončení války jsem se setkal se třemi židovskými dětmi, které přežily holokaust.

 Prvním byl Petr Freund. Byli jsme spolužáky 5. třídy měšťanské školy v Ostravě Vítkovicích a pak na gymnáziu v Ostravě - Přívoze. Jeho rodina přežila válku v Terezíně.  V roce 1945 se vrátili do svého původního bytu na Mírové (dříve Mariánské) ulici ve Vítkovicích. Já jsem tehdy bydle se svými rodiči  na ulici Zalužanského, byli jsme sousedy, a často jsme se navštěvovali. Byli jsme oba ročník 1935, já jsem četl různé dětské dobrodružné knihy, Petr ve svých 11. letech se vyznal v klasické literatuře a četl spisy Johana Wolfganga Goetheho. Vynikal i jako student gymnázia, po jejich zrušení (školská reforma v roce 1948) a po mém odstěhování z Vítkovic,  jsme se již neviděli. Později jsem se dozvěděl, že se oženil a se svou rodinou se v šedesátých letech minulého století odstěhoval do Izraele.

Dalším mým spolužákem židovského původu z přívozského gymnázia  byl  Michal Salomonovič, ročník 1933.  Vystudoval strojní fakultu VŠB, a pak pracoval (stejně jako já) v NHKG. Jako většina židovských intelektuálů byl levicového smyšlení. Pamatuji si, že v letech 1960 – 1965 stál v čele tamější organizace SSM (Svaz socialistické mládeže). Michal  byl i vynikající technik a vymyslel systém výroby stavebního materiálu z odpadového popílku ze zdejší elektrárny. A také se zasloužil o realizaci svého nápadu. Výrobna popílkových tvárnic byla postavena ve velmi krátké době v areálu elektrárny, a umožnila mnohým zaměstnancům NHKG si je zakoupit, a postavit  z nich vlastní  RD. Později Michal pracoval až do odchodu do důchodu v konstrukčním oddělení údržby NHKG. V dalších letech působil jako předseda židovské obce v Ostravě. Zemřel v červnu 2019.

Mou spolužačkou z přívozského gymnázia byla i Mája Tibergerová. Díky příznivému osudu se vrátila i se svými rodiči z nacistického koncentráku. I nedospělí chlapci dovedou ocenit dívky podle jejich vzhledu. Mája byla v našich očích krasavice.  Pak jsme se po mnoha letech setkali v Hrabové, kde Mája, provdaná za Chlopčíka, pracovala na zdejší ZŠ jako učitelka. Jejich syn, Zdeněk Chlopčík, působí jako porotce v soutěži Star Dance. Příliš se na svou matku nepodobá.

To byly mé vzpomínky v den mých 89. narozenin na mé spolužáky židovského původu.Tuším, že se již všichni opět "tam nahoře" setkáme, a zavzpomínáme na své dětství.

Neděle, 28. ledna 2024       V.S