Minulost naší domoviny: Kapitola 10 - Dějiny Brušperka a okolních obcí

Celkem náhodou jsem objevil na internetu publikaci  s názvem „Brušperk a jeho okolí“.  Kniha vyšla  v Olomouci v r. 1869 a je uložena v Moravské zemské knihovně v Brně. Na internetu je k dohledání prostřednictvím Wikipedie pod heslem Brušperk a dále v  odkazech „Literatura“.

Publikace nepojednává pouze o historii Brušperka, ale jsou v ní zmínky i o okolních obcích. Poskytuje mnoho dobových informací, které nejsou obsaženy ani v místních kronikách ani v odborné historické literatuře.  Kniha je psaná češtinou 19 století, ale rozumí jí i naše generace. Jméno autora není uvedeno, ale podle obsahu soudím, že měl blízko k církevním kruhům.  Publikace má 227 stran.

Mě  při čtení připadaly zajímavé následující informace:

Především pohled autora na praktickou činnost katolických farářů v 16. a 17.  století.  Hodnocení je velmi kritické, možná až příliš. Jsou uváděny konkrétní případy, kdy  tehdejší faráři nebyli  svým ovečkám velkým vzorem.

Pak je zde realisticky popisováno období husitských válek a následně období války třicetileté. Zde se autor staví  velmi kriticky k činnosti „pikartů“ a dalších tehdejších nekatolických sekt a hnutí. Zajímavá je informace, že nedaleko Brušperka byla ves s názvem Brunswerde, která zcela zanikla rukou Švédů v době třicetileté války, asi v r. 1643, a již nikdy nebyla obnovena.  V tomto roce byl obležen a brzy švédskými vojsky dobyt i Brušperk, rozbořen a obyvatelstvo z větší části povražděno. Zdá se, že tyto hrůzy se omezily pouze na Brušperk a uvedenou zaniklou ves  a nepostihly širší okolí.

V kapitole o starobylých zvycích a obyčejích  je popsán každoroční  rituál objíždění všech pozemků obce. Původní praktický smysl této akce, ověřování vlastnictví jednotlivých lánů,  se změnil na náboženskou slavnost za účasti faráře, kdy se ve slavnostním průvodu nesly i korouhve a během pochůzky se zvonilo kostelními zvonky. Názorný příklad marketingové dovednosti tehdejší katolické církve, kdy starý obyčej byl využit pro církevní zájmy.

Další zajímavost je z konce 13. století, kdy povstal prudký spor mezi biskupem olomouckým a jeho many ve  vesnici  „Nemášchlebů“, pozdějších Chlebovic.  Ves byla při řešení tohoto sporu  zcela spustošena a  obnovana až v r. 1320. I takové události se tehdy stávaly.

Zvláštní informaci v této knize jsem našel na str. 28  v souvislosti s popisem aktivit „pikartistů“ a jiných nepřátel církve v 16. století. Text této zprávy je následující : „Okolo r. 1578 Ondřej Dudyt z Horehovic, pán v Paskově, založil na panství svém ve Velké Hrabové novou sektu tak zvaných Hrabovanů“. O další činnosti této sekty se autor nezmiňuje.

V knize jsou uvedeny i různé tehdelší katastrofy, zejména požáry, a to z doby, které si autor knihy jako současník dobře pamatoval.  Píše že r. 1848 vyhořelo ve Frýdku 122 domů včetně kostela. Téhož roku v Klimkovicích 97 domů. 25. března 1869 vyhořel Paskovský zámek. V roce 1854 opět hořelo v Klimkovicích, za oběť požáru padlo 42 domů, kostel a fara.

Celkem podrobně jsou v knize popsány i dějiny okolních obcí, konkrétně Staré a Nové Bělé, Výškovic, Proskovic, Staříče, Zábřehu a dalších. Jde převážńě  o informace z 18. a 19. století, ale jsou velmi podrobné a umožní i současnému čtenáři si učinit obraz o životě tehdejších lidí. 

V každém případě doporučuji tuto publikaci od  neznámého autora si přečít. Doporučení směřuje pochopitelně pouze k těm, kteří mají o tyto záležitosti zájem a k tomu ještě také dostatek času.

19. 1. 2017    V.S.