Minulost naší domoviny: Kapitola 11 - Dodatek k publikaci Brušperk a jeho okolí.

Autor této knihy měl asi důvody k tomu, že pokládal za nutné celkem podrobně zaznamenat také „nepěkné a  zavrženihodné“ činy některých katolických farářů.  Ty důvody, proč autor  tak činil,  již asi nikdo nezjistí, ale uvedená fakta jsou asi pravdivá a nám umožňují si učinit představu o té době.

Uvádím z této knihy některé  informace o těchto událostech, gramatiku jsem pro lepší srozumitelnost textu  alespoň  částečně  převedl do současné češtiny:

Rok 1578: V městě se usadil nepořádný kněz jménem Tomáš, byl však v r. 1578 vypuzen a na jeho místo Stanislav Šustka dosazen. Ani tento nebyl  zde dlouho, neboť v r. 1579 musel místo něho příborský farář Michal každou třetí neděli u nás služby Boží odbývati. Nového kněze Matiáše Těrličku brušperští občané nepřijali, jelikož to byl poběhlý mnich z Vratislavi a k tomu ještě ženatý.

Rok 1580: Farníkům brušperským a fričovickým bylo nařízeno, aby svého duchovního správce jménem Jan okamžitě do Kroměříže odvedli .

Rok 1587: Zdejší farář vykonával duchovní správu i ve Staříči, protože tam  jakýsi poběhlý mnich Ambrož „k vykonávání povinností a za neschopna uznán byl“.

Rok 1590: Do Brušperka a okolních obcí přišlo  z Olomouce varování s pohrůžkou na přísný trest, pokud by se pokračovalo s přijímáním „podobojí“.

Zprávy z okolních obcí:

Rok 1567 - Stará Bělá: Biskup Vilém nařídil zdejší vrchnosti, aby nekatolického kazatele Jiřího Vartského předvedli na Hukvaldy. Zároveň vrchnosti  byla udělena důtka, že se tak nestalo již dříve.

Rok 1584 - Stará Bělá:  Vrchnost vyhověla přání biskupa  olomouckého a zapudila nekatolického duchovního a dosadila na zdejší faru faráře z Rychvaltic. Ještě v r. 1597 stěžoval si farář Salašius u biskupa, že „farníci raději za nekatolickými kazateli běhají, nežli by v katolické bohoslužbě účastenství brali“.

Pro nedostatek kněží měl jeden farář i více far. Tak třeba okolo r. 1624 měl farář Jan Matěj  povinnost sloužit jak ve Staré Bělé tak v Paskově a v r. 1633 měl farář Martin  Fulkovius  na starosti faru v Hrabové, v Paskově a ve Staré Bělé.

Podle zachovaných zpáv z této doby byla v našem regionu  situace následující:  Husitské hnutí nemělo v našem kraji ohlas, nebyl zde nikdo, kdo  by mezi lidem šířit tuto ideologii. Naopak, zprávy o loupeživých výpravách husitů do Uher a do blízkého Slezska měly mezi lidem negativní ohlas. Sympatie lidu si nezískal ani husitský hejtman „hašteřivý a prospěchářský žoldnéř  Jan Jiskra z Brandýsa, hukvaldský pán, a jemu podobní“ (citace z výše uvedené knihy).

Jinak to bylo v době reformace v následujícím století. Asi i vlivem  poměrně početné německé populace mělo   u nás velký ohlas jak mezi duchovenstvem, drobnou šlechtou tak i u prostého lidu reformační učení Martina Lutera. Na to nebyli připraveni ani tradiční kališníci ani čeští bratři, které převažující vlna protestanských proudů téměž pohltila. Tehdejší snahy o reformy katolické církve skončily nakonec válkami, které trvaly několik desetiletí a celkem nic nevyřešily. .Osudy našich zemí nejvíce poznamenala bitva na Bílé hoře.

Naposled zpráva z této doby z Paskova:  Po smrti Jana Syrakovského (1616) nová paskovská paní, Kateřina Onšička , horlivá luteránka, vyháněla z katolických kostelů v Hrabové a v Paskově s plnou podporou souvěrců katolické faráře.

Neměli to v té době jednoduché ani vrchnost, ani faráři, ani prostý lid. Ale většina  to ve zdraví přežila.

Napadá mě, že toto období v 17. století,  před a po Bílé hoře, se podobalo nedávným událostem před a po  invazi Varšavského paktu do Československa v r. 1968. Po Pražském jaru  následovala tzv.normalizece, po Bílé hoře nastalo něco podobného, kdy katolická šlechta  pod vedením Vatikánu si vynutila poslušnost všech katolíků a pronásledovala všechny ideologické odpůrce. Tak jako nedávno pravověrní komunisté stoupence Pražského  jara. A to se tvrdí, že dějiny se nikdy neopakují.

21. 1. 2017     V.S.