Minulost naší domoviny: Kapitola 16 - Život na vesnici v 16. století

Jak asi žili naši předkové v Hrabové v letech 1500 – 1600? Stále to byli zemědělci, kteří  hospodařili se svými početnými rodinami  na svých statcích. Mimo sedláků začala postupně vznikat i skupina bezzemků, podruhů, kteří vypomáhali na statcích. Pokud rodina podruha s hospodářem vycházela, nacházela tam obživu i po několik generací. Do této skupiny patřili i pastýři a rodiny, které pracovaly pro vrchnost na jejich dvorech, v lesích, při budování a údržbě rybníků.  Řemeslníků ještě příliš mnoho nebylo.  Pokud to bylo možné, zhotovovali si hospodáři  potřeby pro domácnost a zemědělství sami. Museli  si osvojit  mnoho řemesel a dalších dovedností,  aby jejich zemědělské podnikání prosperovalo  a mohli uživit sebe a svou rodinu. Asi tato vlastnost našich předků zůstala v génech  i u následujících generací a občas se  projevuje i u té současné.

 V písemných pramenech je o této době již poměrně  hodně zpráv.  Jsou zaznamenány i v naší kronice.  Pro Hrabovou měl tehdy velký význam nedaleký Paskov, sídlo vrchnosti.  Ta určovala povinnosti svých poddaných i v Hrabové. Včetně  peněžních  plateb a povinné práce na panských polích.

 Hodně záleželo na vztahu sedláka k vrchnosti. Byli i takoví, kteří z různých důvodů neměli  povinnosti žádné nebo jen malé,  ale většina musela odvádět mimo peníze i naturální dávky  ve formě obilí, dobytka, drůbeže  a různých jiných zemědělských komodit. A navíc  zde byla manuální robotní povinnosti na pozemcích vrchnosti včetně  dalších služeb.  Nepopulární  byla dopravní služba  vlastními povozy na velké vzdálenosti. Existoval  i povinný nákup piva a pálenky z panského pivovaru. Obilí se mohlo semílat za příslušný poplatek pouze v panském mlýně.

V tomto století se  u vrchnosti  rozšiřovala nová  významná  iniciativa: tehdejší  šlechta  na rozdíl od většiny  jejich předchůdců  začala podnikat. Zjistili, že  peněžní  a i jiné dávky od poddaných jsou velmi nejisté  a lze je  výrarně zvýšit  vlastním podnikáním.  Začali zakládat vlastní zemědělské dvory, budovat mlýny, pily, pivovary a především rybníky.  Je těžko posoudit, zda poptávka po rybím mase byla  vyvolána tehdejšími náboženskými požadavky v souvislosti s postnými dny nebo jinými příčinami. V každém případě byl chov ryb v této době velmi výnosný  a rybníky se staly na dlouhou dobu součásti zdejší krajiny.  Konkrétně v Hrabové až do začátku 20. století.

Byli ale i šlechtici neúspěšní, kteří se zadlužili. To byl také případ tehdejšího vlastníka  pasovského léna, které muselo být v r. 1538 prodáno.  Místo biskupství olomouckého byl nadále vlastníkem Paskova a okolí Jan z Pernštejna, ochránce Jednoty českobratrské.  Mělo to vliv i na náboženský život poddaných, platila zásada, že lid byl povinen  vyznávat stejnou víru jako jeho  vrchnost.

 Na závěr několik poznámek k životu našich předků  v této době.  Každodenní dřina na poli, doma starost o dobytek,  práce na  údržbě budov  a polního nářadí.  Možná ale i večerní procházka po zahradě a ovocném sadu. A snad i pomazlení se s dětmi a řešení jejich problémů. Určitě i posezení se sousedy, kde se probíraly  podobné záležitosti  jako dnes.

28. 1. 2017     V.S.