Nejvíce informací o této události jsem nalezl v publikaci Jiřího Stibora, Miroslavy Noskové a Mečislava Boráka s názvem „Dějiny Krmelína“. Zde jsou podrobně popsány i dějiny Paskova včetně různých podrobností, které nejsou k dispozici nikde jinde.
Je známo, že ostravský historik Jiří Stibor se velmi podrobně zabýval minulostí krajiny mezi Ostravicí a Odrou a prostudoval podrobně všechny příslušné historické prameny, uchované v archivech Brna, Olomouce, Opavy a Ostravy.
Ve výše uvedených dějinách Krmelína upozornil Jiří Stibor na výjimečnou osobnost jménem Jan z Doubravky a z Hradiště, která byla asi velmi důležitá při stavbě rybníků v Paskově a v Hrabové. Z neznámých důvodů nebyl Jan z Doubravky a z Hradiště zmíněn v těchto souvislostech v kronikách Paskova a Hrabové.
Jan z Doubravky a z Hradiště se narodil do zámožné měšťanské rodiny v r. 1486 v Plzni, absolvoval teologická a právnická studia ve Vídni a dosáhl hodnosti doktora církevního práva v Padově. Po návratu do Čech se stal šéfem biskupské kanceláře olomouckého biskupa Stanislava Thurzo. Biskup si vybral velmi dobře, tento úředník byl nejenom dobrým znalcem latiny, ale i obratný rétor a dokonce i dobrý spisovatel a národohospodář. Napsal mimo jiné v latinském jazyce i české dějiny a také odborný spis o rybnikářství. První svůj velký rybník založil v Blansku, ke kterému měl buď on nebo biskupství určitý vlastnický vztah.
Biskup Thurzo přál svým spolupracovníkům a bohatě je odměňoval. Tak také díky tehdejším nenadálým okolnostem „tvrz a městečko Paskov s dvorem, ves Žabeň, Novou Bělou, Krmelín, Velkou a Malou Hrabovou“ prodal v r. 1534 uvedenému Janovi z Doubravky a z Hradiště za 4 000 kop českých grošů. Vzhledem k jejich přátelským vztahům asi velmi levně.
I když nový majitel Paskova zde působil jen 4 roky, zdá se, že v této době nelenil a buď sám založil nebo významně rozšířil již existující rybníky v Paskově a v Hrabové. Nasvědčuje tomu jeho výjimečný zájem o tuto oblast podnikání a na nově získaném území byly pro zakládání rybníků velmi dobré podmínky. Měl zde možnost realizovat své podnikatelské záměry a možná i své osobní „koníčky“.
Zajímavé byly i další osudy tohoto výjimečného muže. Stal se později v období 1541 – 1553 olomouckým biskupem se jménem Dobravius. Tím, že vyměnil s Janem z Pernštejna v r. 1538 Paskov za Dědice u Vyškova , bylo z Paskova sňato lenní břemeno biskupství olomouckého a převedeno na Dědice. Paskovské panství se tak stalo svobodným statkem, kde začaly platit jiné zvyklosti ve srovnání s dřívějšími. Často ke škodě poddaných.
Jan z Dubravky a z Hradiště nezapomněl na svou zálibu v rybnikářství ani později ve funkci olomouckého biskupa. V r. 1543 dostal od města Ostravy k dispozici dvě místa za hradbami města pro stavbu rybníků. Oplátkou získala Ostrava výhody z místních biskupských pivovarů, poplužní dvůr a některé peněžní dávky, které doposud patřily biskupství.
O těchto událostech se kronika Hrabové nezmiňuje. Asi panu kronikáři Zdeňkovi Olivovi v době sepisování kroniky v r. 1922 tyto detaily nebyly známy. Takže malý doplněk Hrabovských novin ke kronice Hrabové z r. 2017.
29. 1. 2017 V.S.