Minulost naší domoviny: Kapitola 22 - Život na vesnici v 17. století

O životě našich předků v Hrabové z této doby se zachovalo jen málo zpráv. Asi byl podobný, jako v sousedních vesnicích, o kterých je těchto zpráv více. 

Významné byly stále se zvyšující robotní povinnosti. Sedláci vykonávali tažné roboty se svými koňmi  a s vlastním nářadím. Od sv. Jana Křtitele (24. června ) do sv. Václava (28. září) pracovali denně kromě nedělí a svátků na panských polích, po zbytek roku tři dny v týdnu.  Ve srovnání se situací ve 13. – 16. století to bylo téměř nesnesitelné zatížení. Na vlastní pozemky již nezůstalo sedlákům mnoho času.  Mimo to byly i další povinnosti, jako doprava nákladů, dřevorubecké práce, účast na panských honech, stavba rybníků, údržba cest a pod.

Podobné povinnosti měli i menší zemědělci, tzv. zahradníci, ale bez potahů. Dokonce robotovat museli i chalupníci, i když pouze dva dny v týdnu.

K neoblíbeným povinnostem sedláků patřily tzv. daleké fůry.  Jezdilo se pro víno na Moravu, pro sůl do Polska. Zachovala se zpráva, jak na Štědrý den v r. 1647 byl vyslán hrabovský sedlák Václav Žáček s nákladem ryb na trh do Opavy. Na zpáteční cestě byl přepaden a okraden o koně.

Bez povinností nebyli ani výměnkáři  a podruzi. Jejich práce měla příležitostný charakter a byla odměňována buď penězi nebo trochou zrní.

Mimo to zůstaly dřívější peněžní platby a různé naturální dávky, povinně se muselo kupovat   z panského pivovaru pivo a pálenka, mlít obilí v panském mlýně.  Platit se muselo i za pasení dobytka v panských lesích. Poplatky za křest, svatbu i pohřeb jakož  i další, vyžadovala  i církev.

Nebylo divu, že rostl počet opuštěných hospodářství. Mnohé rodiny hledaly východisko z této bídy útěkem do sousedního Těšínska, na Opavsko a i do vzdálenějších oblastí. Vzhledem k tehdejšímu úbytku obyvatelstva tam byli ochotně vítáni. Ze statků utíkaly i vdovy po zemřelých sedlácích i s dětmi. Tak v nedalekém Krmelíně  bylo v r. 1650 10 opuštěných selských gruntů. Podobně tomu bylo i v ostatních vesnicích, včetně Hrabové. Neobsazené statky se staly součástí panských dvorů a tím rostly robotní povinnosti zbylých obyvatel.

Ti, kteří zůstali, byli často velmi zadluženi. Panští úředníci zaznamenávali dluhy za nesplněné peněžní platy, za nedodané naturálie, za nesplněné robotní povinnosti. Byly i případy, kdy sedlákům „soldáti“ pobrali koně a vrchnost jim půjčila peníze na nové. Tím rostly dluhy, jejichž  placení se tvrdě vymáhalo a přecházely i na další  generace.

Dlouholeté války přinášely celkový pokles morálky, rozmáhalo se násilí a krádeže. V r. 1646 byl vojskem poničen paskovský zámek, dobytek ze dvora byl schován v lesích, kde hledali záchranu i mnozí poddaní.

Z r. 1647 se zachovala se zpráva  o krádeži vymláceného žita z hrabovského dvora. Neznámý zloděj se dostal do stodoly doškovou střechou. V r. 1696 byl dokonce vyloupen hrabovský kostel, zloděj byl dopaden a popraven.

 Tehdejší správce paskovského dvora nechal polapit několik zlodějů, pocházejících z Paskova a z Krmelína, kteří pak za trest museli vyvážet suť z poničeného zámku.

Podle urbáře z r. 1699 bylo v  Hrabové tehdy  24 gruntů, 11 chalupníků s malým kouskem pole, mlýn u  řeky Ostravice a panský dvůr na horním konci vesnice. A soustava panských a selských rybníků. Počet obyvatel lze odhadnout na 200 – 300. Tehdejší fojt se jmenoval Melichar Choleva, fojtství bylo v místě dnešní restaurace U lípy.

Velmi složité to tehdy  mělo  obyvatelstvo  Hrabové  s plněním náboženských povinností.  Jednak proto, že vrchnost byla často nekatolické víry, jednak později pro velký nedostatek katolických kněží, kteří museli sloužit na několika farách. Jako Jan Matthisius, který spravoval faru v Hrabové, Paskově a Staré Bělé, podobně byl na tom Jan Sviderus a Martin Fulkovius. Významná byla i pomoc kněží z Polska.

Dnes již víme, že naši předkové všechna tato protivenství překonali a život v Hrabové pokračoval i v letech následujících.

7. 2. 2017    V.S.