Minulost naší domoviny: Kapitola 25 - Tkaní plátna a šití oděvů

Základní surovinou pro výrobu textilních  látek byl len a vlna. Způsob zpracování a použité pomůcky   se v průběhu staletí příliš nezměnily.

Len se ze země vytrhával i s kořínky, aby byly stonky co nejdelší. Při sklizni se vytvořily snopy a tyto se nechaly ležet  na poli. Střídavým působením ranní mlhy a slunečního žáru změnily stonky  svou strukturu, byly pružné a přitom pevné. Tomuto procesu se říkalo rosení  a trvalo  asi 2 měsíce.  Při dalším zpracování se odstranily paličky se semeny a stonky se uložily do mělké, teplé vody. Pak se len sušil na pecích nebo ve  speciálních sušárnách (pazdernách). Po  vysušení  se ohýbal a zbavoval zbytků dřevitého pazdeří.  Vyčesáním stonků hustými  železnými kartáči vznikla koudel, tvořená   pevnými  a dlouhými  vlákny.  Tu  bylo  nutno  sepříst na niť. Dokonalý nástroj, kolovrátek, se začal pro tento účel používal až v 15. století, do té doby se niť vytahovala ručně na přeslici.  Z nití bylo pak na tkalcovských stavech tkáno lněné plátno. Stavy  byly zpočátku velmi jednoduché, ale poměrně rychle byly zdokonalovány tak, aby bylo možno vyrábět plátno  s potřebnou rychlostí a v potřebné kvalitě.

Zpracování příze a tkaní byla ženská práce. Předení musela ovládat každá nevěsta a přeslice byla jejich běžnou svatební výbavou. Byla to dřevěná tyč a na jejím konci se upevňoval chomáč lněné koudele, ze kterého žena jednou rukou vytahovala niť, kterou druhou rukou navinovala na vřeteno. Za hodinu se dalo upříst až 100 m nitě.  Na  běžné hrubé plátno k ušití jedné košile  musela žena příst asi 25 hodin. Pokud se vyžadovalo plátno jemnější, trvala příprava materiálu až 50 hodin.

V raném středověku se tkaly látky na proplétacích rámech. Systém svislých nití byl ručně proplétán postupně nitěmi horizontálními. Tato technologie byla postupně vylepšena tkalcovskými stavy, kdy byla horizontální niť rychleji provlečena soustavou nití vertikálních. Tím se tkaní velice zrychlilo.

Plátno po utkání mělo šedou barvu a pro některá použití se bělilo na bělidlech. Byly to kádě, naplněné vodou, nasycenou draslem z popela. Po určité době se látka vyjmula a sušila na slunci. Tento proces se několikrát opakoval, až bylo plátno úplně bílé.

Podobným způsobem  jako látky lněné  se vyráběly i látky vlněné. Ty se ještě navíc po utkání  plstily. Provádělo se to stále opakovanými údery vhodným nástrojem a následkem toho nastalo vzájemné slinutí jednotlivých vláken vlny. Látka tak propouštěla méně vzduchu a lépe hřála. Vlněné látky se používaly na vrchní oděv, na pláště, suknice a čapky.

Nakonec se vyrobené sukno ještě barvilo. Jako barviva se používaly přirozené suroviny jako borůvková šťáva, šafrán nebo  duběnky.

Jednoduché oděvy se šily doma, ty složitější a hlavně sváteční pak ve městě v krejčovských dílnách.

V našem kraji se na výrobu látek specializovalo obyvatelstvo Brušperka. Odbytištěm jejich výrobků byly  nejen okolní vsi a města, ale i nedaleké Horní Uhry, dnešní Slovensko.

Na rozdíl od dneška byly textilie a oděvy velice drahé často sloužily i několika generacím. Jednotlivé svršky byly součásti i posledního pořízení s upřesněním, komu mají sloužit po smrti majitele.

16. 2. 2017      V.S.