Nářečí našich předků

Na Ostravsku se dříve mluvilo nářečím lašským, ne nářečím slezským, které má blízko k polštině. Přízvuk se kladl na předposlední slabiku. Mluvilo se „kratce“. Rozlišovalo se tvrdé „l“ od měkkého (českého)  „l“.

Odlišná byla jména některých  rostlin, ptáků a zvířat. Na příklad  majiček (pampeliška), kudlač (angrešt), psarka (jedovatá houba), ščudlek (jetel), kura (slepice), vrabel (vrabec), bravek (vepř),  buk (ovád), cap (kozel), ščur (potkan), kret (krtek), švec (okoun).

Typické lašské nářečí bylo v blízkosti Ostravy ovlivněno hojnými germanismy, které do zdejších vesnic přinášeli dělníci Vítkovických železáren.

Ve srovnání se spisovnou češtinou bylo zde mnoho odlišných slov. Na příklad  almara (skříň), babrať (špinit), bantovať (svádět), robiť blazny (dělat vtipy),  bečeť (plakat), bělka (houska), bo (protože), bolačka (menší rána),  borak (chudák), bryja (pokrm z ovoce), buryk (tlusťoch), ciganiť (lhát), cymbať se ( jít pomalu), čemu (proč), děprem (teprve), dlažka (podlaha), dobity (vyčerpaný), fulať (nemluvit pravdu), furt (stále), galaty (kalhoty), hura (půda), chramať (kulhat), kaj (kam), krchov (hřbitov), krkoška (suk),kuckať (kašlat), lalka (panenka), miglanc (šibal), mžigať (mrkat), palach (rákos), pyskovať (hubovat), stukať (sténat), čtacheta (laťka), švidrať  (šilhat), tumlovať (spěchat), vela (mnoho), vymasta (šibal), zhlavek (polštář), žerdka (dřevěná tyč) atd.

Lašskému nářečí dnes již rozumí pouze ta nejstarší generace. Paní učitelka Růžena Forgačová ze Staré Bělé napsala v tomto nářečí sbírku básní, kterou vydal ÚMOb Stará Bělá a  sbírka měla velký úspěch.  

Před časem jsme se s její tvorbou  mohli setkat i na stránkách Starobělského zpravodaje.  Uvádím ukázku:

Jak se delši doba mině, třa se divať po dědině. Co se lepši, co spravuje, co noveho jak funguje.

Vy teho věc uviditě, všudě pěšky pochoditě. Ja už enem tak dokola, bo nožiska mě furt bola.

Chodniky se prodlužuju, lude to moc pochvaluju. Bo se chodi bezpečně, u Janíčka  koněc je.

V cestě stromy stalete, stoja tajak zaklete. Včil třa pry dal uvažovať, jak bezpečnosť zajišťovať.

Na krchov je nova brana, zase inač udělana. Radosť maju návštěvníci, ale aji nebožtíci.

Žaden něchce futro, travu, ta je včile na otravu. Zahrady su něsečene, enem strojkem vyholene.

V Proskovicach byla puť, stara tětka měli chuť  do labuti nasedať, na dědinu podivať.

Tuž s obsluhu diskutuje, peněženku ukazuje. Chce, až bude na  vršičku, ať zastavja nachviličku.

Nale, tětko, co blaznitě, v takych rokach se vozitě? Tak vam to včil vypovim, chtěla jsem se na komin, na naš  z vyšky podivať, či ho nětřa spravovať!

Těchto veršů je ve Starobělském zpravodaji č. 6/2002 celá stránka.

7.12.2020      V.S.