Naše národní povaha

Nejsem asi jediným, který přemýšlí o  tzv. národní povaze. O tom, jestli jsou rozdíly v myšlení a konání  mezi Čechy, Němci, Poláky, Francouzy, Italy, Angličany, Rusy atd.

Jsem přesvědčen, že ano. Kdyby tomu tak nebylo, pak již dávno by existovaly  „Spojené státy evropské“. Naše národní  povahy jsou rozdílné a toto "manželství" by nefungovalo. Denně se o tom přesvědčujeme při řešení rozporů v Evropské unii, kterou bych označil jako "manželství na dálku". 

Zaměřím se na dvě velmi důležité vlastnosti Čechů, a myslím tím i Moravany. Je to schopnost konstruktivní  improvizace a schopnost si zachovat v každé situaci dobrou náladu.

Schopnost improvizace je  u Čechů všeobecně uznávaná.   I v téměř neřešitelných situacích jsme nalezli  (na rozdíl od jiných národností )  reálná  řešení.   

Pro mě je přesvědčivým důkazem této mimořádné schopnosti  existence legionářského vojenského uskupení v Rusku na konci 1.sv. války.  Legionáři ve snaze se dostat domů  obsadili důležitou železnici, v tvrdých sibiřských podmínkách si vytvořili potřebné zázemí, zorganizovali výrobu  potravin, výrobu  oděvů a bot, výrobu zbraní atd. Svými výrobky a službami  (pochopitelně za úplatu) dokonce zásobovali  i místní obyvatelstvo Sibiře! Ve vlastní režii provozovali uhelný důl, zřídili opravnu lokomotiv a vagónů a dokonce měli i dílnu na výrobu protéz pro zraněné a následně  invalidní  vojáky.  Nakonec svůj úkol splnili a sibiřská anabáze se stala legendou a součástí našich dějin.

 I v  současné  době,  kdy  nás ohrožuje koronavirus, je nezbytné si zachovat schopnost improvizace a také dobrou náladu. I zde můžeme čerpat z české  národní povahy.

Schopnost improvizace jsme prokázali na příklad rychlým zorganizováním  domácí výroby  roušek. Pokud je mi známo, jsme v tomto oboru evropskou  jedničkou.

 Důležitá je i dobrá nálada. Schopnost nadhledu, ironie a  smysl  pro humor  nám pomáhá zvládat i velmi obtížné situace. Připomenu zde vojáka Švejka a  mnohá další  literární, divadelní a  filmová díla s žertovným obsahem. Pomáhalo to  udržovat optimismus i v temných letech Protektorátu. U  dětí byla tehdy velice oblíbená kniha Gabra a Málinka  - povedené dcerky a Jirka  - postrach rodiny.  

Nejhorší ze všeho je blbá nálada a propad pocitu bezmocnosti.  Mnoho o české povaze říká i přísloví  "Sranda musí být, i kdyby na chleba nebylo".  

 Tuto část dnešního článku  ukončuji následujícím  vtipem z doby „totáče“. 

Zvířátka z lesa  se rozhodla manifestovat u příležitosti svátku pracujících, 1. máje. Srnky  a srnci si vytvořily transparent s nápisem „Za trávu zelenější!“. Zajíci se domluvili na heslu „Za mrkev červenější!“ . Chytré lišky se dlouho radily a nakonec  zvolily heslo „ S mysliveckým svazem navždy a nikdy jinak!“

Vzpomínám si, že jsem tento vtip vyprávěl za přítomnosti funkcionářů KSČ, což byla  má veliká chyba. Tehdy všude visely  transparenty s heslem "Se Sovětským Svazem navždy a nikdy jinak" a já jsem si dovolil ztotožnit SSSR s myslivci. Byla to jasná politická provokace. 

Pokud jde o dobrou náladu, přimlouval bych se za častější prezentaci písničky Jaroslava Uhlíře a Zdeňka Svěráka:

Není nutno, není nutno, aby bylo přímo veselo,

Hlavně nesmí býti  smutno, natož aby se brečelo.

Chceš-li, trap se, že ti v kapse zlaté mince nechřestí,

Nemít žádné kamarády, tomu já  říkám neštěstí.

Nemít prachy – nevadí

Nemít srandu – vadí

Zažít krachy – nevadí

Zažít nudu – vadí.

Škoda, že tuto písničku, pro povzbuzení nálady, nemůže alespoň občas vysílat místní  rozhlas. Prý má zkorodované dráty. Podle mého názoru jsou příčinou tohoto stavu  „zkorodované“ mozky některých  pracovníků místní správy.

29.3.2020     V.S.