Naši politici

Podle známé definice je politika činnost, zaměřená na správu věcí veřejných a politik je občan, který se na této činnosti bezprostředně podílí.

Výše řečené platí i o komunální politice. Komunální politik je občan, který má povinnost se starat o komunální záležitosti. Uvedená povinnost vznikne po složení slibu zastupitele na  prvním zasedání nově zvoleného zastupitelstva.

Občan se mění v politika po zvolení v  komunálních volbách. Podle platného volebního zákona se voleb zúčastňují  kandidáti politických  stran a hnutí a nezávislí kandidáti.

V politických stranách se sdružují občané, kteří mají shodné  názory na základní životní priority a na způsob spravování veřejných záležitostí.  Dělí se na pravicové, levicové a centristické.

Politická hnutí, obvykle dočasná, jsou zřizována pro řešení jednoho nebo několika aktuálních problémů.

U nás v Hrabové existují v současné době čtyři politické strany a dvě hnutí.

Na rozdíl od dřívějších dob jsou nynější politické strany málo početné a také jejich činnost a propagace základních postulátů a myšlenkového bohatství zakladatelů má velmi nízkou intenzitu. Pro nedostatek vlastních kádrů dokonce tyto strany  na kandidátních listinách umožňují kandidovat i nečlenům strany.

 Konkrétně máme nyní v Hrabové následující aktivně fungující  komunální politiky:

Za ODS: Členové strany: Rostislav Naď, Alica Strnišťová, Igor Trávníček, Libor Lyčka. Nečlenové strany: Bohumil Rundt, Petr Novák

Za ČSSD: Členové strany: Milan Pospěch, Jan Dvořák, Vladimír Petana.

Za KDU – ČSL: Členové strany: nikdo. Nečlenové strany: Bedřich Chlupatý, Petr Balušek.

Za KSČM : Členové strany: nikdo. Nečlenové strany: Milan Orkáč.

Hnutí Ostravak : Jan Šumbera, Květostava Hrabovská.

Hnutí Změna: Vladislava Kopitzová.

U politických stran se ještě zmíním o pojmu „stranická disciplina“. Politické strany po celou dobu své existence měly velké problémy se zachováním jednoty. Osobní ambice a řevnivost jednotlivých politiků vedly ke vzniku různých frakcí, což mělo někdy i  tragické následky. Viz boj bolševiků a menševiků v soc.dem. straně Ruska.

 Strany se snaží, aby jejich členové vystupovali na veřejnosti jednotně podle pokynů svého demokraticky zvoleného vedení.  Je to pochopitelné, stále platí zásada, že menšina se musí podřídit většině a  „v jednotě je síla“.

Někdy je to kontraproduktivní, viz úporné ( a bezvýsledné) obhajování a  podporování bývalého starosty Nadě všemi zastupiteli ODS a jejich koaličními partnery z KDU – ČSL.

Názorová nejednotnost členů vyvolává problémy v ČSSD. Je to případ Milana Pospěcha, dlouholetého člena ČSSD, který se odmítl podřídit většinovému názoru své strany a přijal funkci v Radě. Možná pomohl sobě, ale velmi poškodil stranu. Podobný, i když ne tak významný, má tato strana problém s nejednotným postojem členů a příznivců k současnému volebnímu programu. Se  stavbou  Prodložená Mostní zásadně nesouhlasí jeden z předních představitelů ČSSD- Hrabová, Radomír Orkáč a možná i další členové a příznivci ČSSD,  kteří velmi aktivně bojují za zrušení  této stavby. Veřejnost dobře vnímá tyto problémy, které se pravděpodobně odrazí i v příštích komunálních volbách, a to dle mého názoru  nepříznivě pro ČSSD.  

Je zvláštní, jak malou pozornost věnují naše politické strany a hnutí volebním programům. Je to vidět jak na jejich kvalitě tak především na formálním přístupu k  jejich realizaci. Přitom tyto programy jsou jediným konkrétním a racionálním vodítkem, podle kterého se může volič orientovat při svém rozhodování ve volební místnosti u volební urny.

Možná, že někteří  čtenáři zhodnotili tento text jako nezáživný a málo významný.  Doufám, že po čase změní svůj názor. V rámci osvětové činnosti na stránkách Hrabovských novin  bude má  příští amatérská politogická  úvaha  mít název „Političtí aktivisté“.

   1. 1. 2016.    V.S.