Nedávná historie Mitrovic

I když Mitrovice těsně sousedí s Hrabovou, nevznikly nikdy v minulosti mezi těmito  osadami zvášť těsné vztahy. Možná, že k tomu nebyly žádné praktické důvody.

Osudy Mitrovic jsou podrobně popsány v kronice Nové Bělé. Tato je uložena v archivu města Ostravy a je k dispozici i na internetu.  Má dva díly a popisuje historii Nové Bělé od počátku  jejího vzniku až do r. 1949. Převážně ji napsal místní  učitel Petr Sýkora. Stojí za přečtení, obsahuje mnoho informací, které mohou být zajímavé i pro občany Hrabové. Čtivým způsobem kronikář  popisuje  dějiny paskovského panství  a  události od r. 1945 do r. 1949. Kronika je velmi podrobná, obsahuje cca 800 stránek.

 Z této kroniky jsem vybral některé statě, mající vztah k Mitrovicím. Možná budou zajímat i čtenáře Hrabovských novin.

Tam, kde se nyní nachází osada Mitrovice, bylo ke konci 18. století pole, zvané Fifejdy. Podle Urbáře paskovského panství byl zde dvůr, v němž se choval hovězí dobytek. Nedaleko  dvora stála kaplička a dvě stavení. Kolem dvora vedla tehdy cesta, která byla přímým spojením mezi Paskovem, Hrabůvkou a Zábřehem. Vedla západně od paskovských a hrabovských rybníků.

O původu kapličky se vypráví tato pověst:  Kdysi jel na koni od Zábřehu k Místku bohatý sedlák. Vezl s sebou větší množství peněz, uschované pod sedlem. U nynějších Mitrovic vyrazil na něj loupežník  a srazili jej ze sedla. Sedláka na místě zabil, jeho  splašený kůň však doběhl i s penězi domů.  Na místě, kde byl sedlák zabit, dala vdova po sedlákovi  postavit kapličku. Podle jiné verze byl na tomto místě zabit a oloupen  úředník z paskovského panství a kapličku nechala postavit paskovská hraběnka.

 Kronikář Petr Sýkora píše, že v kapličce byl i obraz sv. Dismase, bývalého loupežníka. Snad jako projev odpuštění  lupiči, který zabil sedláka (nebo úředníka). Jiné vysvětlení pro existenci tohoto obrazu na místě zločinu mě nenapadá. Nešlo totiž o loupežníka, ale o biblickou postavu polepšeného  lotra na kříži po pravici ukřižovaného Ježíše Krista.

Podle písemných záznamů z r. 1796 byl dvůr  v Mitrovicích již několik let opuštěn. Pastvin kolem něj používal jednak šafář ze dvora hrabovského,  jednak hrabovští chalupníci.  Zmíněného roku vypracovali úředníci paskovského panství  plán na lepší využití těchto pozemků, aby se tak zvýšil příjem do zdejší pokladny.

Bylo zde vytýčeno 24 parcel a začali se hledat osadníci. Ti, kteří se přihlásili, obdrželi od vrchnosti darovací listiny, obsahující na tu dobu velké výhody.  Podmínkou bylo postaviti na nevyužívaných polích nové chalupy podél břehu zdejšího potoka v přímé čáře až po rybník Pilík. Tento potok existuje dodnes, pramení v oprechtických lesích a je hlavním přítokem potoka Ščučí. Zároveň byla podél potoka vytýčena i veřejná cesta v šířce 3 sáhů (dnešní Hrabovská ulice).  Příslušné role byly vždy naproti budoucího stavení severním směrem.

V následujících letech zde bylo vystavěno 21 domků. Na staré označení Fifejdy se zapomělo  a pro novou osadu se vžil původní  název  Mitrovice.  Osadníci pocházeli z okolních vesnic. Svědčí o tom jejich příjmení, jako Mácha, Nováček, Klega, Budín, Choleva, Malucha.  Podmínky byly tak výhodné, že někteří prodali své grunty a nastěhovali se do Mitrovic.  V darovacích listinách byly i závazky vůči vrchnosti, a to v penězích – 12 zlatých ročně. Robota nebyla vyžadována. Osadníci byli přifařeni a později i přiškoleni do Paskova.

Komentář HN: Název Fifejdy byl kdysi častý a označoval pastviny pro dobytek. Pochází z německého Vieh= skot a Weiden= pastvina. Proč byl kdysi tento dvůr opuštěn, lze se jen dohadovat.  

O mitrovické  kaplčce jsem informoval čtenáře Hrabovských novin v článku Pamětihodnosti Hrabové již v r. 2014. Pověst, uvedená v novobělské kronice je zcela totožná s textem, uvedeným v seriálu Petra Žižky s názvem Kraj mého srdce v článku „V křovinách pod čtyřproudovkou na Frýdek-Místek se skrývá kaplička“. Článek je opatřen současnými fotografiemi této pamětihodnosti.

V novobělské kronice jsou o Mitrovicích i další zajímavé  informace, které zveřejním v Hrabovských novinách příště.

28. 8. 2016    V.S.