Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech

Politici opakovaně prohlašují, že současná pandemie je největší pohromou od 2. sv. války.  Pokud jde o ekonomiku a následné důsledky v sociální oblasti mají asi pravdu.

 Různé „rány osudu“ postihovaly lidi  i v minulosti. Ty místní pohromy a neštěstí tehdy zaznamenávali do kronik  i naši kronikáři „pro informaci i  poučení budoucím generacím“.   Nebude na škodu si alespoň některé z nich připomenout.

24.1.1912: Na nové struze  se utopil žák 4. třídy Karel Šokala. Propadl se pod ním led.

18.3.1913: Následkem úrazu při výbuchu kotle  v Ratimovské továrně zemřel Jos. Řeha.

18.1.1916: Na TBC zemřel mladistvý Fr. Lička.

13.2.1918. Na TBC zemřel v mladém věku Rudolf Krautvurst.

25.6.1920: V panském dvoře se oběsil čeledín Žídek.

22.12.1924: Po těžké nemoci zemřel místní učitel  a muzikant Vojtěch Pospěch. Bylo mu 20 let.

2.9.1924: Při neštěstí  na šachtě Louise Rotschilda ve Vítkovicích zemřel horník Vojtěch Olšanský.

3.8.1932: Bleskem byl zabit  na louce  při pasení krávy Jan Závada.

18.9.1932: V nemocnici zemřel Ant. Juránek, klempířský mistr.  Při jízdě na kole  byl těžce poraněn nákladním autem. Stalo se tak v blízkosti jeho domku č. 208.

10.11.1938: Nedaleko Nové Bělé byl zabit nákladním autem Oldřich Piskoř. Auto patřilo p. Boh. Olšanskému, u kterého p. Piskoř pracoval.

Ve srovnání s dřívějškem určitě ubyl počet úmrtí na nakažlivé nemoci. Méně je i počet úmrtí následkem různých neštěstí. Ale možná, že tomu tak není a tento můj dojem je ovlivněn pouze tím, že tyto mimořádné události nejsou zaznamenávány v místních kronikách.

6.12.2020      V.S.