Čas od času se pozornost v oblasti životního prostředí a zdraví obyvatelstva soustředí na určitý problém, na který se ale brzy zapomene.
Vzpomínám na vzrušené diskuse z dob těsně před sametovou revoluci. Tématem dne byl vysoký obsah dusitanů a dusičnanů v tehdy prodávaném ovoci a zelenině a i v ostatních potravinách. Dnes se o tyto „škodliviny“ téměř nikdo nezajímá. Alespoň se o tom již tak intenzivně veřejně nediskutuje.
Nebo problematika radonu. Je to mírně radioaktivní plyn a může způsobit rakovinu plic. Proto je nutno základy budov v místech jeho vyššího výskytu opatřit příslušnou izolací. Někdy v letech cca 1995-2000 byl radon považován za velké zdravotní riziko. Dnes se o tomto nebezpečí již nikdo nezmiňuje.
Podrobněji se zmíním o asbestu. Od určité doby, cca od roku 1990, je asbest považován za velmi nebezpečnou karcinogenní škodlivinu, způsobující rakovinu plic. Dříve se bez jakéhokoliv omezení používal k tepelné izolaci obvodových plášťů budov, a to včetně škol.
Pro své izolační vlastnosti našel své uplatnění i v hutnictví. Vrstvou asbestu byly opatřeny obvodové pláště všech pecí a pánví a tuto izolaci bylo nutno často měnit. V případě NHKG činila roční spotřeba asbestových tabulí cca 300 t. Významné množství asbestu skončilo na hutnických odvalech a po jejich likvidaci v náspech silnic a železnic a nikomu to příliš nevadilo. Konec používání asbestu nastal až cca v roce 1988, kdy byl nahrazen jinými materiály.
Asbest je obsažen i ve střešní krytině, zvané eternit. Po určité době se asbestová vlákna uvolňují do vzduchu a mohou škodit lidskému zdraví. Při likvidaci střešního eternitu je nutno postupovat podle přísných předpisů o zacházení s nebezpečným odpadem.
Je zvláštní, že hygienici a lékaři se touto škodlivinou po dlouhá léta vůbec nezabývali. Snad dnešní velmi přísné hygienické předpisy ve vztahu k asbestu mají své opodstatnění.
A nakonec se zmíním o škodlivině benzo(a)pyren. Je považována za velmi nebezpečnou látku, a to asi plným právem. Je připomínána také v souvislosti s automobilovým provozem.
Jako „poučený laik“ se domnívám, že stejně nebezpečné jako B(a)P jsou i další škodliviny obsažené ve výfukových plynech, a to oxidy uhlíku a dusíku včetně mikročástic, vznikajících při spalování nafty a benzínu.
Ve svém poměrně dlouhém životě jsem setkal s rozdílným přístupem k problematice životního prostředí. V období reálného socialismu se na to příliš nehledělo, v období po sametové revoluci se o životní prostředí začala zajímat i široká veřejnost. Někdy se to možná až přehání.
17. 8. 2019 V.S.