Odpověď paní Markétě Orkáčové

K Vašim konkrétním připomínkám a názorům, zveřejněných ve věci kronik na Hrabova.info cítím povinnost a potřebu se vyjádřit.

Obecním kronikám se věnuji již dlouho. Nejsem žádná „rychlokvaška“.  V letech 1994 – 1998  jako předseda  letopisecké komise  jsem uspořádal výstavku našich obecních kronik, o kterou byl mezi veřejností velký zájem. Možná také proto, že téměř v každém čísle Hrabovských listů byla o naší kronice zveřejněna  poměrně podrobná informace.  V té době byla kronikářkou paní Polanská a kronikářské záznamy jí  pomáhal připravovat pan Stárek. Všichni jsem si velmi dobře rozuměli a navzájem si pomáhali.

Myslím, že po důkladném vyjasnění některých záležitostí najdeme  vhodné řešení současných problémů i s naši kronikou.

Pokud jde o mou snahu zveřejňovat kroniku (nebo alespoň informaci, co v daném roce obsahuje) věc se má takto:

Považuji kroniky za výjimečný literární útvar a snažím se o to, aby v nich našlo  potěšení  a   poučení nejenom budoucí pokolení, ale i současníci. Co je na tom špatného? Váš argument, že současníci o to nemají zájem, má jednu chybičku: ještě jsme to nezkusili, a možná budeme  překvapeni, s jakým zájmem se setkáme.  Myslím, že poměrně hodně občanů bude zvědavo, jaké zprávy se mají zanechat o našich činech, starostech a problémech budoucím generacím.  Ostatně, je to možné ověřit zkušebně v jednom roce. A ještě něco: touto cestou se ubírá stále více obcí. Proč to asi dělají? Mají zřejmě k tomu vážné  důvody.

Nyní proberu  současně platný zákon o kronikách a možnosti jeho  uplatňování v našich podmínkách:

První problém – včasnost zápisů. Co brání tomu, aby první zápis byl proveden někdy v průběhu roku a zbytek v květnu – červnu roku následujícího? Květen – červen uvádím proto, že až tehdy je k dispozici závěrečný účet za uplynuký rok, kde jsou údaje o hospodaření obce a  často i další, pro kroniku cenné informace. To vše se provede v elektronické verzi  kroniky, která, podle Vašich informací  již dokonce existuje. A zákon bude v plném rozsahu  respektován.

Druhý problém – o obsahu zápisu rozhoduje „obec“. Na poslední schůzce komise bylo řečeno, že v našem případě bude obec  reprezentovat rada městského obvodu. Ostatně, to také doporučil kontrolní výbor zastupitelstva. Co brání tomu, aby textová část elektronické verze byla pro členy rady k dispozici na počítači a radní si ji mohli (v případě zájmu) přečíst?

Třetí problém – nahlížení do kroniky. Podle zákona je nutno vymezit dobu na obecním úřadě a umožnit občanům „nahlédnout“ do kroniky. Pokud je tato ručně psaná nebo jako vázaná kniha s číslovanými listy, musí u toho být kronikář, což je v našem případě  prakticky nemožné. Pokud text kroniky bude mít jinou formu ( výtisk textu, který je již v počítači v elektronické formě) , není nutná přítomnost kronikáře. Zákon toto řešení nezakazuje. Tím naplníme znění zákona a v případě dostatečného informování občanů celá akce splní i společenskou úlohu a zájem  občanů může být poměrně velký. Jejich eventuální  připomínky projedná komise a některé eventuálně doporučí radě k realizaci, která se promítne až po očíslování a uzavření   kroniky v elektronické podobě. Tímto řešením opět zcela vyhovíme platnému zákonu.

V každém případě bychom měli pokračovat  v psané podobě kroniky, nemáme právo přerušit dlouholetou tradici. Je to důležitý dokument, který pomáhá vytvářet pevná pouta mezi občany a jejich  bydlištěm a často i místem, kde se narodili. Budeme mít tedy kroniky dvě:  jednu „pracovní“  v elektronické podobě, která zůstane v obci, a „sváteční“, která bude podle platných pravidel   uložena v archivu a tak se zachová i pro budoucí pokolení.

Při psaní těchto řádků jsem pozorně četl pokyny o vedení kronik Mgr. Tomáše Hromádky a respektoval jeho dlouholeté zkušenosti.  U kronik, psaných na počítači zdůrazňuje jako výhodu možnost jejich opakovaného tištění a rozmnožování, „což obec může využít při různých příležitostech“. V  posledním vydání jeho  publikace o kronikách jsou následující věty: „ Kronikář může svou práci prezentovat formou ukázek na internetových stránkách obcí. Mnoho obcí také přistoupilo na zveřejňování celých kronik na internetu. Tento přístup je ale často v rozporu se stanoviskem Úřadu na ochranu osobních údajů“.  Po prostudování uvedených stanovisek pokládám za možnou takovou úpravu zápisů,  aby se vyhovělo i zákonu na ochranu osobních údajů.

K našemu současnému kronikáři mám výhrady, že se v Hrabové nezúčastňuje veřejného života a nepíše příslušné příspěvky do Hrabovských listů. Můj názor není rozhodující, rozhodující je důvěra zastupitelů. Skutečnost, že nemá počítač, mu komplikuje přístup k informacím, které jsou v hojné míře k dispozici jak na  na webových stránkách  Hrabové,  tak všech spolků a organizací včetně školy a školky. Také to komplikuje  operativní  komunikaci mezi členy komise. Ale to je jeho osobní problém.

Pokud jde o hlasování v komisi, bylo by to řešení ve výjimečných situacích, třeba v rozhodování, zda kroniku zveřejnit  na webových stránkách, nebo ne. To vše  až po důkladné diskusi.  Ale žádné nebezpečí nehrozí, vůbec nepočítám s tím, že by rada souhlasila s mým členstvím v letopisecké komisi.

Zápisy na poslední léta jsem prozatím neměl reálnou  možnost si  podrobně prostudovat, takže se k jejich obsahu nevyjádřím. Kdybych náhodou měl tu možnost , snažil   bych se o to,  aby nebyly opomenuty ty nejdůležitější události daného roku. Určitě bychom se na tom s panem  kronikářem dohodli, známe se již mnoho let.

Naprosto souhlasím s tím, že v komisi musí být mezi členy přátelské ovzduší . To ale neznamená zákaz vyjádřit vlastní názor vhodným a slušným  způsobem a respektovat názor většiny. Jsou mi sympatické zprávy o tom, jak naši vrcholní politici mezi sebou často  úporně diskutují a pak jdou společně na pivo.

V případě Vašich dotazů a připomínek  k mým názorům jsem vám k dispozici.

19. 3. 2016   V.S.