K Vašim konkrétním připomínkám a názorům, zveřejněných ve věci kronik na Hrabova.info cítím povinnost a potřebu se vyjádřit.
Obecním kronikám se věnuji již dlouho. Nejsem žádná „rychlokvaška“. V letech 1994 – 1998 jako předseda letopisecké komise jsem uspořádal výstavku našich obecních kronik, o kterou byl mezi veřejností velký zájem. Možná také proto, že téměř v každém čísle Hrabovských listů byla o naší kronice zveřejněna poměrně podrobná informace. V té době byla kronikářkou paní Polanská a kronikářské záznamy jí pomáhal připravovat pan Stárek. Všichni jsem si velmi dobře rozuměli a navzájem si pomáhali.
Myslím, že po důkladném vyjasnění některých záležitostí najdeme vhodné řešení současných problémů i s naši kronikou.
Pokud jde o mou snahu zveřejňovat kroniku (nebo alespoň informaci, co v daném roce obsahuje) věc se má takto:
Považuji kroniky za výjimečný literární útvar a snažím se o to, aby v nich našlo potěšení a poučení nejenom budoucí pokolení, ale i současníci. Co je na tom špatného? Váš argument, že současníci o to nemají zájem, má jednu chybičku: ještě jsme to nezkusili, a možná budeme překvapeni, s jakým zájmem se setkáme. Myslím, že poměrně hodně občanů bude zvědavo, jaké zprávy se mají zanechat o našich činech, starostech a problémech budoucím generacím. Ostatně, je to možné ověřit zkušebně v jednom roce. A ještě něco: touto cestou se ubírá stále více obcí. Proč to asi dělají? Mají zřejmě k tomu vážné důvody.
Nyní proberu současně platný zákon o kronikách a možnosti jeho uplatňování v našich podmínkách:
První problém – včasnost zápisů. Co brání tomu, aby první zápis byl proveden někdy v průběhu roku a zbytek v květnu – červnu roku následujícího? Květen – červen uvádím proto, že až tehdy je k dispozici závěrečný účet za uplynuký rok, kde jsou údaje o hospodaření obce a často i další, pro kroniku cenné informace. To vše se provede v elektronické verzi kroniky, která, podle Vašich informací již dokonce existuje. A zákon bude v plném rozsahu respektován.
Druhý problém – o obsahu zápisu rozhoduje „obec“. Na poslední schůzce komise bylo řečeno, že v našem případě bude obec reprezentovat rada městského obvodu. Ostatně, to také doporučil kontrolní výbor zastupitelstva. Co brání tomu, aby textová část elektronické verze byla pro členy rady k dispozici na počítači a radní si ji mohli (v případě zájmu) přečíst?
Třetí problém – nahlížení do kroniky. Podle zákona je nutno vymezit dobu na obecním úřadě a umožnit občanům „nahlédnout“ do kroniky. Pokud je tato ručně psaná nebo jako vázaná kniha s číslovanými listy, musí u toho být kronikář, což je v našem případě prakticky nemožné. Pokud text kroniky bude mít jinou formu ( výtisk textu, který je již v počítači v elektronické formě) , není nutná přítomnost kronikáře. Zákon toto řešení nezakazuje. Tím naplníme znění zákona a v případě dostatečného informování občanů celá akce splní i společenskou úlohu a zájem občanů může být poměrně velký. Jejich eventuální připomínky projedná komise a některé eventuálně doporučí radě k realizaci, která se promítne až po očíslování a uzavření kroniky v elektronické podobě. Tímto řešením opět zcela vyhovíme platnému zákonu.
V každém případě bychom měli pokračovat v psané podobě kroniky, nemáme právo přerušit dlouholetou tradici. Je to důležitý dokument, který pomáhá vytvářet pevná pouta mezi občany a jejich bydlištěm a často i místem, kde se narodili. Budeme mít tedy kroniky dvě: jednu „pracovní“ v elektronické podobě, která zůstane v obci, a „sváteční“, která bude podle platných pravidel uložena v archivu a tak se zachová i pro budoucí pokolení.
Při psaní těchto řádků jsem pozorně četl pokyny o vedení kronik Mgr. Tomáše Hromádky a respektoval jeho dlouholeté zkušenosti. U kronik, psaných na počítači zdůrazňuje jako výhodu možnost jejich opakovaného tištění a rozmnožování, „což obec může využít při různých příležitostech“. V posledním vydání jeho publikace o kronikách jsou následující věty: „ Kronikář může svou práci prezentovat formou ukázek na internetových stránkách obcí. Mnoho obcí také přistoupilo na zveřejňování celých kronik na internetu. Tento přístup je ale často v rozporu se stanoviskem Úřadu na ochranu osobních údajů“. Po prostudování uvedených stanovisek pokládám za možnou takovou úpravu zápisů, aby se vyhovělo i zákonu na ochranu osobních údajů.
K našemu současnému kronikáři mám výhrady, že se v Hrabové nezúčastňuje veřejného života a nepíše příslušné příspěvky do Hrabovských listů. Můj názor není rozhodující, rozhodující je důvěra zastupitelů. Skutečnost, že nemá počítač, mu komplikuje přístup k informacím, které jsou v hojné míře k dispozici jak na na webových stránkách Hrabové, tak všech spolků a organizací včetně školy a školky. Také to komplikuje operativní komunikaci mezi členy komise. Ale to je jeho osobní problém.
Pokud jde o hlasování v komisi, bylo by to řešení ve výjimečných situacích, třeba v rozhodování, zda kroniku zveřejnit na webových stránkách, nebo ne. To vše až po důkladné diskusi. Ale žádné nebezpečí nehrozí, vůbec nepočítám s tím, že by rada souhlasila s mým členstvím v letopisecké komisi.
Zápisy na poslední léta jsem prozatím neměl reálnou možnost si podrobně prostudovat, takže se k jejich obsahu nevyjádřím. Kdybych náhodou měl tu možnost , snažil bych se o to, aby nebyly opomenuty ty nejdůležitější události daného roku. Určitě bychom se na tom s panem kronikářem dohodli, známe se již mnoho let.
Naprosto souhlasím s tím, že v komisi musí být mezi členy přátelské ovzduší . To ale neznamená zákaz vyjádřit vlastní názor vhodným a slušným způsobem a respektovat názor většiny. Jsou mi sympatické zprávy o tom, jak naši vrcholní politici mezi sebou často úporně diskutují a pak jdou společně na pivo.
V případě Vašich dotazů a připomínek k mým názorům jsem vám k dispozici.
19. 3. 2016 V.S.