Navigace: Vladimír Slavík > Oslavy 100 let od vzniku ČSR

Oslavy 100 let od vzniku ČSR

 

 S přípravami na toto významné  výročí již bylo započato i v Hrabové. Letopisecká komise plánuje přednášku o tehdejších událostech a vydání publikace „Hrabová v čase 1. sv. války“.  

 Předseda této komise Martin Slepička vyzval občany  k  poskytnutí vzpomínek (a možná i písemnosti) svých příbuzných,  kteří se zúčastnili  1. sv. války,  ať již jako legionáři nebo v řadách c. a k.  armády.  Nebo i  vzpomínek na tyto události s pohledu občanů, žijících v zázemí. Také  k  zapůjčení dobových fotografií, tiskovin a jiných památek na onu dobu.

Rovněž kulturní komise na svém posledním zasedání projednala průběh těchto oslav. Navrhuje se vyhotovení pamětní desky, zakoupení  Stromu svobody (habru),  balíčku z Nadace Partnerství a vydání nástěnného kalendáře s dobovými fotografiemi.

Doba oslav  se neúprosně blíží a je na čase začít se shromažďováním potřebných podkladů. Protože se zabývám kromě  současných událostí  i těmi minulými, sepsal jsem vzpomínky mých příbuzných na onu dobu a zaslal je Martinovi. Možná, že je využije při realizaci plánů letopisecké komise.  A možná  že budou zajímat i čtenáře Hrabovských novin.

Vzpomínky na  první světovou válku v očích mých příbuzných .

Měl  jsem mezi svými příbuznými  i ty, kteří tuto pohromu zažili, a to mého dědu  Františka Slavíka ze Staré Bělé, druhého dědu  Aloise Nováčka z Nové Bělé a bratra mé babičky Metoděje Fulnečka z Proskovic.

Můj děda František  byl  před válkou horníkem  na šachtě Šalomoun v Ostravě, první světovou válku prožil jako vojín na italské frontě.  Zemřel poměrně brzy po návratu z války. Zanechal po sobě několik zápisníků, do kterých zapisoval své zážitky z fronty. Bohužel se nedochovaly.  Kdysi dávno jsem je z velkým zájmem četl  a mám stále v paměti  jeho líčení zážitků frontového vojáka v první světové válce.  Pobyt v nehostinných horách, trvalý hlad, perzekuce  nadřízených, úplavice, vši, častá plísňová onemocnění nohou a nesnesitelný nasládlý zápach hnijících mrtvol.  Můj děda ke konci války dezertoval  a skrýval se několik měsíců v lesích v okolí Staré Bělé.  Strávil v zákopech asi 4 roky, které se  podepsaly na jeho zdraví  a zemřel ve věku 42 let.

Můj děda z Nové Bělé Alois Nováček měl úplně jiný válečný  osud. Byl vyučeným slevačem a asi velmi dobrým, protože nemusel narukovat  do války a pracoval  ve zbrojním průmyslu, konkrétně ve Vítkovických železárnách. Ale ani oni  to neměli   jednoduché, i na ně  se vztahovaly válečné zákony. Podléhali  vojenské disciplině, za sebemenší  prohřešky je čekal vojenský soud.  Pracovní doba byla neúměrně vysoká, všichni trpěli nedostatkem  potravin.

Další  můj příbuzný, bratr mé babičky Metod Fulneček z Proskovic  bojoval v řadách c. a k. armády na východní frontě.  Záhy se dostal do zajetí a carskými úřady byl „nasazen“jako levná pracovní síla na zemědělský  statek někde ve vnitrozemí  Ruska. Místní statkář se choval k těmto zajatcům velice krutě, takže můj strýc využil tehdejší možnosti a přihlásil se do čs.  legií. Ne z „vlasteneckých“ důvodů, ale z pudu sebezáchovy. A také z naděje, že se mu tímto způsobem podaří snadněji se  navrátit ke své rodině do Proskovic.  Strýc uměl poutavě vyprávět a dodnes si pamatuji dvě informace: ta prvá se týká vzpomínky na pobyt na tehdejším ruském statku. „Kadibudka“ tam neexistovala,  potřeba se vykonávala na okolních polích, a to v létě i v zimě  podle přesně určeného prostorového  plánu.  Takový zvláštní způsob hnojení poli.  Druhá informace, která utkvěla v mé hlavě, je barvité  vyprávění  strýce o  krutostech  občanské války v Rusku, a to jak ze strany bolševiků tak ze strany jejich protivníků.  Na základě svých válečných  zkušeností  varoval  své posluchače před jakoukoliv spolupráci s Rusy a před komunismem.

 Situace po návratu tehdejších občanů Hrabové z války,  a to jak  bývalých vojáků c. a k. armády tak i mnohých legionářů byla taková, že nebyl čas ani zájem  vzpomínat na  nedávné válečné, většinou velmi nepříjemné zážitky.

Ale moudré přísloví tvrdí, že  všechno zlé je pro něco dobré. Dnes nikdo nepochybuje o tom, že bez těchto  úděsných válečných událostí by nevzniklo  v roce 1918 samostatné Československo.

28.6.2018    V.S.

 

 
© vladimirslavik.netstranky.cz - vytvořte si také své webové stránky zdarma