Navigace: Vladimír Slavík > Osobnost bývalého kronikáře Hrabové

Osobnost bývalého kronikáře Hrabové

 

Jaroslav Michalkovič vykonával funkci kronikáře Hrabové  od r. 1997 do r. 2016, tedy téměř 20 let.  Možná z hlediska tehdejších starostů plnil svou funkci dobře, ale já jako občan jsem měl v posledních letech  občas určité kritické připomínky.

 Konkrétně k velkému zpožďování zápisů do kroniky a k tomu, že pan Michalkovič žil víceméně dlouhodobě  na své chatě v Čeladné  a  o událostech v Hrabové se dozvídal pouze zprostředkovaně, tedy ze zápisů z jednání rad a zastupitelstva a z informací od  tehdejších  starostů.  A  možná také z Hrabovských listů a z regionálního  denního tisku.  Pro své kronikářské zápisy pak využíval především tyto zdroje. Žádné  osobní zážitky a komentáře. 

Mé výhrady vycházely z  toho, že mám o kronikáři obce následující představu: základem je dobrá pověst, potřebné vědomosti a  osobní účast na denním životě obce. Pan Michalkovič měl  v mých očích dobrou pověst a potřebné vědomosti. Chybělo ale to poslední.

Jelikož pana Michalkoviče znám mnoho let, dovoluji si o něm sdělit čtenářům Hrabovských novin následující informace : Stejně jako já,  tak i většina poválečných dětí vyrůstala  v rodinách, které zastávaly levicové názory. Jaroslav patřil mezi  tehdejší  aktivní mládež a na určitou dobu byl předsedou místní mládežnické organizce ČSM.  A pak odešel studovat novinářské řemeslo do Prahy  a v Hrabové se o něm  několik let nevědělo.

Z kusých zpráv jsem se dozvěděl, že Jaroslav v pohnutých letech r. 1968 byl propagátorem „pražského jara“ a jako mnozí jeho kolegové na to i on doplatil. 

Jeho jméno se objevilo na veřejnosti až po r. 1989. Tehdy rozhlasová stanice Svobodná Evropa přesídlila do Prahy a Jaroslav se stal externím spolupracovníkem. Pamatuji si na jeho reportáže o tehdejších událostech v našem regionu, kterém jsem velice rád poslouchal.  Mimo  to publikoval i v regionálním tisku.

V té době ( a možná i dříve) se Jaroslav začal intenzivně věnovat divadlu, a to hlavně ostravským scénám. Podle informací z  jeho bohatého literaturního odkazu se zajímal hlavně o balet. Mimo to stále  přispíval do místního tisku, a to  především  o událostech v oblasti kultury.

V jeho životě byl důležitým  rok cca 1995, kdy zdědil po rodičích chatu v Čeladné, kde pak po  mnoho let  bydlel  téměř nepřetržitě a v Hrabové se zdržoval pouze zřídka.  Dokonce v Čeladné  přijal funkci i místního kronikáře.  Vůbec mu jeho  aktivity nevyčítám, spíše naopak. V nových podmínkách prokazovali schopní lidé své schopnosti, které nemohli uplatnit dříve.

Ale vracím se k základnímu problému. Stále jsem přesvědčen, že kronikář obce by měl bezprostředně a osobně sledovat místní události.  Ani ne jako zastupitel, ale jako nestranný pozorovatel. A do  kroniky by pak měl objektivním způsobem zapisovat všechny důležité události pro poučení budoucích pokolení.

 Na závěr:  Snad jsem dostatečně vysvětlil můj vztah k mému vrstevníku Jaroslavovi. Na jedné straně velký obdiv, na straně druhé určitá kritika. Ale předmětem mé kritiky není on, spíše se strefuji do  představitelů tehdejší  místní  samosprávy,  kteří nedovedli do funkce kronikáře vybrat tu správnou osobu.  Tento můj  závěr vůbec nezlehčuje osobnost  Jaroslava Michalkoviče, velice si ho vážím za jeho postoje v období Pražského jara a jako odborníka v oblasti ostravských divadel. Bohužel tyto úvahy a komentáře jsou zcela mimo možnosti pochopení některých současných aktivistů, kteří vůbec nevědí, o čem na stránkách Hrabova.info blábolí. 

3. 7. 2017   V.S.

 

 

 
© vladimirslavik.netstranky.cz - vytvořte si také své webové stránky zdarma