Ostravské nářečí

Žil jsem  deset let po svém narozeni v  roce 1935 ve Staré Bělé,  a doma i mezi dětmi se hovořilo zdejším nářečím, „po ostravsky“. Dodnes tento můj rodný jazyk  dokonale ovládám. Proto vždy s určitými rozpaky čtu články  v Hrabovských listech,  které píše „Maruna Cholewowa“. Tak se na Ostravsku nikdy nehovořilo.  Na druhé straně přiznávám, že články Maruny  Cholewowe jsou vtipné a  její  kritické postřehy opodstatněné. Možná, že se líbí ostatním čtenářům.

 Ostravské nářečí  stále ovládá paní Danuše Paličková ze Staré Bělé,  která do Starobělského zpravodaje č. 6/2022 napsala básníčku s názvem „Naša šumna Běla v roku 1942“. Zveřejním několik jejich veršů:

 Dycky byla Běla šumna, aj v svojim žiťu skromna. Tudy byla jedna škola, tajak stoji, tak tu stala. Ale byla enem s nama, enem šak s pěti třidama. Potem postavili hef měsťanku, takovu šak enem pajdku.  Fčil tu žiju stare babky, aj chlopi, bez poptavky.

V Běle žili aji naši učiteli, do školy baj furt spěchali. Aby nas furt mohli učiť. Tajak se da, aji cvičiť. A my jsme jich posluchali, aby pětky nědavali. Za ušiska nas vykrakali, a nězdary ven z dveři poslali.

Akj Sokol tu pro nas byl, kdo něcviči, tlusty byl. Hasiči tu v tenkrat byli, aji ohně furt hasili. Cvičili smy na Orlincu, ni včak v zimě, ale v hicu. Byly prostna a tež běhy, dofteda, až přišly sněhy.

Do cukrarny sme chodili, tež zmrzlinu sme lizali. U Hermy to fajne bylo, aj nas to baj ochladilo. Jak si chtěl pecek kupiť, do Menšika si musel vstupiť. Všecko se tam kupiť dalo, ale vyplaty šak bylo malo. Šel si kupiť do Mička, niti a baj fajne trička.

Tak my sme tu tu prve žili, a radi se měli. Včil už enem vzpominamy a v očach baj aj slzy mamy.  To je moje vyznani, plnim svoje poslani. Danuše Paličková.

Vysvětlivky  HN: Orlinec – hřiště katolické sportovní organizace Orel. Herma – řeznictví, kde se chladilo maso v létě ledem. Menšik – železářství, kde se prodávalo všechno, od hřebíků po domovní kamna (pecky). Miček – prodejna textilu a galanterie.

16. 11. 2022     V.S.