Ostravští Židé

Tisk i televize v těchto dnech přinesly zprávu, že před 80 lety, 18. října  roku 1939 vyjel z ostravského nádraží první transport Židů do východního Polska, kde měli stavět tábory pro další transporty.

V následujících letech bylo z Ostravy násilně odvlečeno všech 12  tisíc zde bydlících Židů. Vrátilo se jich pouze 250.

Měl jsem možnost v poválečných letech poznat dva z nich a možná, že mé vzpomínky budou zajímat i čtenáře Hrabovských novin.

 Po skončení války v roce 1945 jsem bydlel  ve Vítkovicích a mým spolužákem v páté třídě místní obecné školy byl Petr Freund.  Válečná léta prožil se svými rodiči  v židovském ghettu  v  Terezíně

Byli jsme sousedé a často jsme se scházeli buď u nás nebo u Freundů.  Petr mi  imponoval svým zájmem o klasickou literaturu. Já jsem četl Bigglese a romány Karla Maye,  Petr měl zálibu v klasické literatuře. Pro mě  tehdy byli  Goethe a Kafka naprosto nesrozumitelnými spisovateli.

 Pak jsme oba dva byli žáky reálného gymnázia.  Po maturitě Petr odešel studovat do Prahy, já jsem zůstal v Ostravě.

Po mnoha letech jsme se náhodně setkali. V  té době byl  Petr zaměstnán jako smuteční řečník v ostravském krematoriu. Byl absolutní "špičkou" v této profesi.  Následně emigroval do Izraele a ztratili jsme navždy kontakt.

Další můj spolužák z gymnázia  byl Michal Salomonovič. Již v  říjnu roku 1939 byl transportován  se svými rodiči  do východního Polska a prošel pak  několika koncentráky včetně Osvětimi.  Do Ostravy se vrátil bez rodičů  v roce 1945.  Po maturitě jsme oba nastoupili na VŠB, on na strojní, já na hutnickou fakultu.

Po ukončení školy jsme  dostali umístěnku do  tehdejší NHKG. Michal  byl velmi talentovaný technik a výborný organizátor. Byl aktivní v mládežnické organizaci a cca v roce 1965 prosadil svůj nápad vybudovat v NHKG výrobnu popílkových tvárnic. Základní surovinou byl elektrárenský popílek z místní elektrárny,  přidalo se vápno a malé množství  hliníkového prachu. Vzájemnou  reakcí  vápna s hliníkem vznikl plyn,  jehož bublinky zajistily vysokou izolační schopnost těchto tvárnic. Michal tuto výrobnu vyprojektoval, zajistil výstavbu a několik let ji řídil.  Popílkové tvárnice  z NHKG se velmi dobře prodávaly a je z nich postaveno na  Ostravsku mnoho RD.

S Michalem jsme se pracovně  poměrně často  setkávali. Na rozdíl od jiných ambiciózních „mládežníků“ s levicovými názory nebyl kariéristou  a spokojil se s funkcí  běžného technika - strojního konstruktéra. V této funkci byl vskutku vynikajícím a všemi uznávaným  odborníkem. 

Po odchodu do penze vykonával významné funkce v různých organizacích. Byl místopředsedou Historické skupiny Osvětim, místopředsedou Terezínské iniciativy a členem Židovské obce v Ostravě. Zemřel v červnu letošního roku.

Proč o tom všem píši na stránkách Hrabovských novin?  Tragédie Židů v době války byla obrovská a nikdy by se na ni nemělo zapomenout. Pokládal jsem proto  za vhodné zveřejnit vzpomínky na mé dva židovské spolužáky.  Byly to výjimečné osobnosti.

20.10.2019     V.S.