Pan řídící učitel

Do obecné školy jsem chodil za Protektorátu ve Staré Bělé. Vybavuji si z té doby především pana řídícího učitele Petra Sýkoru. Impozantní postava, vždy pečlivě oblečen.  Mezi občany se těšil velké úctě, možná větší než  pan katecheta nebo starosta.

Mimo funkci ředitele školy vykonával i funkci učitele. V mé paměti se z té doby uchovalo jeho vyprávění, asi v hodině vlastivědy.  Jak kdysi dávno do těchto míst přijely vozy se sedláky Holaněm, Kokešem, Lyčkou, Novákem, Staňkem, Slavíkem a dalšími a postavili si kolem místního potoka své usedlosti, chlévy a stodoly a začali  vzdělávat okolní pozemky.  Spolužáci Slávek Kokeš, Petr Lyčka a já jsme byli v té chvíli velmi pyšni, že naši předkové byli mezi prvními.  Vyprávění  pana řídícího pak pokračovalo líčením denního  života tehdejších sedláků.  Pan řídící si dal záležet na  historii obce, včetně místní pověsti o údajném „zámku“ na zdejším kopečku, který dodnes nese název „zámčisko“, o  staletém dubu a také  o povětroni, nalezeném na poli sedláka Holaně. Prý největším v Evropě. Všichni jsme chápali naše rodiště jako velmi významné místo a byli na něj patřičně hrdi.  Pan řídící zdůrazňoval  u našich předků  nutnost spolupráce  v případě mimořádných situací, požárů, nemocí a různých dalších neštěstí. Skutečnost, že si to dodnes pamatuji, svědčí o výjimečnosti tohoto zážitku.

Nevím, zdali podobné zážitky  prožívají i žáci dnešních základních škol v hodinách vlastivědy nebo dnes asi dějepisu. Soudím, že by jim to nebylo v žádném případě na škodu.

Vhodná témata by se našla i z historie Hrabové. Také se kdysi začínalo „z ničeho“, přišli první osadníci, později zde vznikla unikátní soustava rybníků, dřevěný kostelík, své místo v dějinách Hrabové měl i blízký Paskov,  kopec Prašivka a nedávno  pak  sídliště Kuchyňková kolonie a elektrická trať Komárek. Hrabová má i své význačné osobnosti, jako byl učitel František Bartoník, starosta Ludvík Staněk a spisovatel Vilém Závada.

 Cílem těchto vyprávění by mělo být posílení pocitu hrdosti na své rodiště a bydliště a budování základních předpokladů k tomu, aby  občané  v pozdějším věku měli potřebu se podílet i na správě místních záležitostí.

K této úvaze mě vedla skutečnost, že máme zákon o obcích, jehož  dobré fungování předpokládá zájem  občanů o věci veřejné,  ale v praxi tomu tak není. Mezi občanstvem o to není velký zájem. Podle mého názoru je nejvyšší čas se tomuto problému věnovat, jinak to dříve nebo později se samosprávou obcí dopadne špatně.

11. 6. 2016   V.S.