Tuto publikaci s podtitulem „Dějiny, památky a osobnosti Hrabové od 13. století po současnost“ vydal v roce 2017 MOb Hrabová. Iniciátorem a současně editorem byl tehdy Bc., nyní PhDr. Martin Slepička (*1993). Publikace má 524 stran a 27 kapitol. V Hrabovských novinách byly jednotlivé kapitoly zveřejněny postupně v roce 2017 a 2018, ta jedenáctá dne 8.1. 2018 s názvem
Historie městské hromadné dopravy v Hrabové.
Tento příspěvek pro uvedenou publikaci napsal zastupitel a předseda ČSSD v Hrabové pan ing. Jan Dvořák. Toto téma je mu velice blízké, protože dlouhá léta působil v DPMO a také pracoval jako koordinátor ODIS (Ostravský dopravní integrovaný systém).
Autor si dal záležet na tom, aby čtenáři byli seznámeni do všech detailů s historií a problematikou dopravy v Ostravě. Svědčí o tom nejenom rozsah, ale i obsah tohoto příspěvku, který má 15 stránek! Dozvíme se zde o hromadné dopravě v Hrabové vše, a to od skromných začátků v r. 1907 až po dnešek, kdy Hrabová je spojena prostřednictvím autobusové dopravy nejenom s Ostravou, ale také s okolními obcemi včetně Vratimova a Paskova.
Navíc se čtenáři dozví vše i o historii dřívější tramvajové dopravy, kterou ještě mnozí občané dobře pamatují pod názvem „Komárek“. Trvalou památkou po této tramvaji je její bývalá trasa, dnes cyklostezka Domovská, a název ulice Na konečné, kde tramvaj končila.
Nemohu zde nepřipomenout mé vzpomínky na úroveň „hromadné dopravy“ v letech socialismu. Od roku 1954 bydlím na jižním konci obce. Každé ráno jsem tehdy spěchal na tramvaj na zastávku Ščučí a odpoledne z této zastávky opět domů. Trvalo to přes různé zkratky cca 30 minut. V létě nebyl problém, horší to bylo v zimě.
Autobus začal jezdit na jižní konec Hrabové až někdy v roce 1960. Nejhorší to bylo odpoledne při návratu z práce. Ve Vítkovicích u kostela nebo U Jeremenka bylo tolik cestujících, že řidič musel často vystoupit a cestující ručně „pěchovat“ dovnitř autobusu. Často autobus vůbec nepřijel. Bylo běžné, že při jízdě domů řidič na zastávce Bělská odešel do místního obchodu si koupit svačinu a nechal cestující čekat. Někdy i dosti dlouho. Někteří řidiči během jízdy i kouřili! Kdo to nezažil, neuvěří.
Nyní několik slov k současnosti. Když jedu autobusem, někdy na tyto záležitosti vzpomínám a velice si vážím toho, co máme. Také díky tomu, že jsme součásti Ostravy. Ti občané, kteří občas propagují „osamostatnění“ Hrabové by měli domyslet i tyto záležitosti.
Hlavní současný problém místní hromadné dopravy vidím v tom, že většina občanů používá pro dopravu svá soukromá vozidla a často jsem na začátku nebo v závěru svých občasných jízd v autobuse jediným cestujícím. Možná že to je pouze místní problém Hrabové a jinde jsou autobusové spoje lépe vytíženy po celé délce jejich tras.
8. 1. 2018 V.S.
Aktuální komentář HN: Od roku 2018 do dnešních dob se v MHD pro Hrabovou toho příliš mnoho nezměnilo. Stále modernější autobusy stále jezdí poloprázdné. Přes vysokou cenu pohonných hmot mnoho občanů dává přednost svým autům. Pokud jde o vzpomínku na „Komárka“, místní občan pan Jan Kohutek renovoval tramvajový vůz a umístil ho na své zahradě v blízkosti konečné zastávky Ščučí jako exponát. Opravu a zpřístupnění by si zasloužila i budova čekárny, která je poslední památkou na tuto trať.
16. 10. 2022 V.S.