Tento příspěvek v publikaci Historie obce Hrabová od Radomíra Seďe přináší mnoho nových informací o vzniku našeho unikátního sídliště.
Autor tohoto příspěvku prostudoval všechny dostupné podklady, které se nachází především v archivních fondech Vítkovických železáren. Pan Seďa kromě toho neopomněl prostudovat i archivní sbírky Města Ostravy včetně archivu stavebního úřadu MOb v Hrabové.
Pokusím se ve svém komentáři upozornit na některé skutečnosti, o kterých jsem se zde dočetl.
Především to je v tehdejší době neobvyklý postup při plánování stavby tohoto sídliště. Tím míním vyhlášení veřejné soutěže na urbanistické řešení v roce 1938. Zájem architektů byl značný a možná to byl důvod, proč vzniklo sídliště, které je i po tolika letech hodnoceno jako zcela výjimečné. Protože bylo z čeho vybírat. Co asi vedlo tehdejší vedení VŽ, že volilo tento poměrně i finančně náročný postup? To se asi již nikdy nedozvíme. Své návrhy předložilo šest architektů a doložilo je i plány a dalšími podklady. Vesměs počítali i s objekty občanské vybavenosti a nebyl opomenut i důraz na veřejnou zeleň.
V uvedené soutěži zvítězila koncepce Ernsta Kornera a jeho asistenta Václava Poláčka. Kdož ví, jak tyto osobnosti později skončily. Zajímavé jsou návrhy na název budoucí kolonie: Osada Šídlovec, Zahradní osada, Osada Na Ščučí, Nová kolonie a pod. Neoficiáně toto sídliště pojmenovali jeho první osídlenci německého původu jako Nový Berlín.
V dalším se budu zabývat některými málo známými podrobnostmi technického charakteru.
Především mě zaujalo, jak pečlivě a zodpovědně řešili tehdejší stavební technici skutečnost, že na místě stavby byl dříve rybník. Úplně na začátku byl vypracován projekt kanalizační sítě, který řešil snížení hladiny spodních vod v celém tomto prostoru. Vzniká otázka, proč tento systém nefunguje u všech objektů i nyní. Mám tímto na mysli objekt mateřské školy na ulici V. Huga a některé bytové domy, kde jsou potíže s vodou ve sklepích. Možná, že původní kanalizačí síť byla a je špatně udržována.
Za pozornost stojí i snaha projektantů o vybudování potřebné infrastruktury s obchody, mateřskou školou, základní školou, s různými službami a obchody a dokonce i s knihovnou a čítárnou. Tato výstavba však byla narušena válečnými událostmi a byla dokončena až mnohem později.
Neobvyklý byl i způsob dopravy potřebných stavebních materiálů během výstavby. Využila se k tomu kolejová přípojka ze struskové haldy, vedoucí až na staveniště. (Snažil jsem se zjistit, kde tato trať, překonávající cca 12 m výšky na velmi omezeném prostoru byla umístěna, ale prozatím se mi to nepodařilo).
Další zvláštností byla rychlost výstavby sídliště, a to nejen té starší části, ale i té novější. Investorovi se podařilo zapojit do akce potřebný počet soukromých firem a dokonale zkoordinovat jejich činnost.
Při výstavbě nové části Šídlovce v poválečných letech vznikl problém s nedostatkem cihel. Ve velmi krátké době byla postavena v těsné blízkosti staveniště cihelna, kde se z vysokopecní strusky a z cementu pomocí speciální technologie vyrábělo denně potřebné množství cihel. Opět důkaz o tom, jak naši předci operativně řešili vznikající problémy.
Zajímavý je i podrobný technický popis bytů. Nad rámec dobových standardů byly byty vybaveny plynem, pitnou vodou, koupelnami a splachovacími WC. Tehdy to byl nevídaný přepych.
Nakonec si neodpustím následující poznámku: Hrabová až do doby výstavby uvedeného sídliště se nelišila od okolních obcí. Obyvatelstvo se zde živilo zemědělstvím a postupně i v okolním průmyslu. Výstavbou uvedeného sídliště se vše změnilo. Ne tak ani tím že zde asi 6 let bydlely dělnické rodiny mluvící německy, ale hlavně obdobím po roce 1945, kdy na sídlišti našlo své domovy cca 1 700 občanů, mající své kořeny úplně jinde.
Není to z mé hlavy, ale mnohokrát jsem četl, že tyto záležitosti ( tedy v jakém prostředí se člověk narodí a prožívá své dětství) ovlivňují i jeho budoucí myšlení a konání. Noví přistěhovalci se velmi aktivně zapojili do řízení místních záležitosti Hrabové, a prosazovali své zájmy a potřeby. Ty se ale lišily od potřeb obyvatelstva vesnické části obce. Jeho představitelé se ale bohužel v té době z různých důvodů ve vedení obce neprosadili.
Možná je zde i odpověď na to, proč je tak malý zájem i nyní o další smysluplný urbanistický rozvoj Hrabové jako celku. Včetně snah o vytvoření přirozeného centra obce včetně fungujícího kulturního střediska a další potřebné infrastruktury. V nynější době nejde o prodejny potravin, ale o vytvoření zázemí pro přirozené potřeby polulace 21. století. Pro jejich potřeby společenské, kulturní, sportovní a další.
Snad se to změní po nastávajících volbách v příštím roce a v zastupitelstvu budou mít větší slovo naši spoluobčané, kteří budou více o těchto záležitostech nejenom meditovat, ale i konat.
4. 12. 2017 V.S.