Publikace Historie obce Hrabová

 Vyšla před pěti lety a napsal jsem k ní tehdy do Hrabovských novin vlastní komentáře. Usoudil jsem, že nebude na škodu je opět publikovat. To proto, že Hrabovským novinám přibyli noví čtenáři, a také proto, že si je možná rádi znovu přečtou i ti starší. První, úvodní komentář byl zveřejněn v Hrabovských novinách 14. října 2017.

Publikace „Historie obce Hrabová“

V podtitulku této knihy  je napsáno: Dějiny, památky a osobnosti Hrabové od 13. století po současnost.  Editor: Martin Slepička.

Konečně se dočkala i Hrabová. Jako je potřebné znát rodokmen vlastní rodiny, tak pro občany je potřebné a užitečné  vědět vše o místě, kde se narodili a prožívají svůj život. A to i pro ty, kterým se obrazně říká „náplava“.  Po seznámení se s minulostí sídla, které si zvolili k bydlení, bude adaptace  na nový domov snazší.

Pokud je mi známo, podobnou publikaci mají z okolních obcí obcí pouze ve Staré Bělé, v Krmelíně a v Paskově. Nyní  i v Hrabové, a to díky organizačním a dalším schopnostem Martina  Slepičky a vstřícnosti zastupitelstva, a také starosty pana  Igora Trávníčka.

Kniha mě natolik zaujala, že jsem se rozhodl postupně  napsat vlastní komentáře  k některým kapitolám, ve kterých  se budu snažit upozornit na to nejdůležitější. Ten dnešní  je úvodní.

Každou publikaci tohoto druhu si nejdříve  zběžně prolistuji a teprve pak nastane systematické čtení.  Prvně se vždy začtu do příloh. Jsou tam archivní prameny, odvolávky na odbornou literaturu, seznam vyobrazeni. V té dnešní  mě mimo jiné informace zaujaly mapy staré Hrabové.  Podařilo se je soustředit asi všechny. Nejzajímavější je tzv. císařský otisk  z r. 1833. Je na ni patrný charakteristický tvar lánů, pozůstatek z doby kolonizace. Obytné domy a hospodářské budovy  jsou většinou umístěny  co nejdále od rybníků. O nepříznivých vlivech rybníků na zdraví tehdejší populace jsou zmínky v našich  kronikách.  Velice by mě zajímalo, co bylo dříve  v místech těchto  rybníků.  Pole? Pastviny? Les? Pokud pole, tak před založením  rybníků musela mít  Hrabová poměrně hodně obyvatel. Jejich obdělávání vyžaduje podstatně více lidské práce ve srovnání s chovem kaprů.

Při zběžné prohlídce knihy jsem se začetl do dvou  příspěvků Radomíra Sedě, popisující vznik a vývoj sídliště Šídlovec. Autor má blízko k archivním sbírkám Vítkovických železáren, které byly u zrodu tohoto sídliště. Jsou zde unikátní  fotografie, třeba  na str. 138 náměstí ve starém Šídlovci v padesátých letech minulého století. O  dřívějším bohatém vybavení  tohoto prostoru keři a další zeleni se nám dnes může jen zdát.

Na str. 140 je popis historie mateřské školy na ulici V. Huga. Byla postavena  v r. 1952 podle tehdejších zvyklostí  a předpisů pro tento typ škol.  Před časem jsem se v Hrabovských listech dočetl, že tato školka byla kdysi postavena jako zařízení staveniště při stavbě nového Šídlovce. Jako dočasná stavba, kde není třeba hledět na preciznost a kvalitu. Archivář R. Šeďa to popisuje jinak. Je možné, že nynější  špatný technický stav tohoto objektu má příčiny někde jinde, třeba v pozdějších nevhodných stavebních úpravách  a v nedostatečné údržbě.

 Dále mě autor této edice příjemně překvapil zařazením obsáhlé statě Ivany Málkové o Vilému Závadovi a hned v úvodu knihy jsou dvě jeho básně.  Je to vlastně první veřejné uznání a ocenění této osobnosti.

Poslední poznámku mám k bohaté grafické výbavě knihy. Nejenom vyobrazení starých listin, map, historických i současných fotografií významných budov a zdejších rodáků, ale i nádherné snímky různých míst v Hrabové.

To byl úvodní článek, příští bude o nejstarších dějinách Hrabové.  

2.10. 2022   V. S.