Navigace: Vladimír Slavík > Publikace Historie obce Hrabová (5)

Publikace Historie obce Hrabová (5)

 

Tuto publikaci s podtitulem  „Dějiny, památky a osobnosti Hrabové od 13. století po současnost“  vydal  v roce 2017  MOb Hrabová. Iniciátorem a současně i  editorem byl tehdejší Bc., dnešní PhDr.  Martin Slepička. Publikace má 524 stran  a 27 kapitol.

Dnes je na řadě období  let 1938 – 1945.

 Kapitolu, popisující válečné období, napsal   Mgr. Jan Gromnica.   V roce 2017 působil  jako doktorand na Katedře historie Filosofické fakulty Ostravské univerzity. Zaměřuje se na novověké hospodářské a sociální dějiny, a to na  oblast  chemického průmyslu na severní Moravě. Konkrétně to byly   dějiny První rakouské továrny na sodu v Hrušově a dějiny  Ostravské rafinerie minerálních olejů v Mariánských Horách. Nyní se zaměřuje mimo jiná témata  na region Hlučínska.

Autor čerpal informace převážně ze  sbírek  Archivu města Ostravy a ze vzpomínek ještě žijících pamětníků.  Objektivně  vylíčil nejdůležitější události oněch pohnutých válečných  let a popsal  denní život obyvatel  Hrabové v tehdejším Protektorátu.

Já si ze svých  dětských let intenzivně vzpomínám z doby Protektorátu na  citelný nedostatek potravin a neustálý strach, který se přenášel z dospělých i na děti.

 Tehdejší  život obyvatel  v Protektorátu popisuje v různých detailech i autor.  Podrobně také  vylíčil problematiku kolaborace některých místních občanů, která v Hrabové byla možná častější než jinde.

Zajímavá je mapa Hrabové z té doby s dobovými německými názvy ulic. Některé odpovídají těm dnešním  některé jsou unikátní. Třeba na tehdejším Šídlovci  byla ulice Ševcovská, ve vesnické části obce ulice Petrklíčová, Ovčí, Kamenná, Žaludová, Čapí,  Učitelská, na Lukách.  Dnešní Poplužní měla název Am Feldgut (Na dobrém poli?) , Příborská se jmenovala Kleinpetersgasse (Petřvaldíková?).

Na str. 118 je foto s tehdejším starostou Ant. Adámkem a učitelem Zdeňkem Olivou z r. 1939. Pokud je mi známo, nebyla doposud tato fotografie ještě nikde publikována.

Tehdejší starosta to neměl lehké. Na jedné straně obrovský tlak  okupačních úřadů, na straně druhé snaha o všemožnou ochranu místních občanů. Z dochovaných zpráv je zřejmé, že představitelé tehdejší samosprávy se po dobu okupace  chovali velmi statečně.

Hned na začátku okupace byla zakázána činnost KSČ, Sokola a Skauta. Ostatní politické strany byly sloučeny do tzv. Národního souručenství. To vyvíjelo různé aktivity, v našem okolí především kulturní. Případné aktivity politického charakter z té doby nejsou známy, i když nejsou vyloučeny.

V r. 1941 pořádalo Národní souručenství  v Ostravě přednášku, na které hovořil i básník Vilém Závada na téma „Můj rodný kraj“.  Rok předtím byl vyznamenán Národní cenou za svou básnickou sbírku „Hradní věž“. Tato informace je poprvé zveřejněna v popisované kapitole, doposud se o tom nikdo nikde nezmínil. Podle recenze z r. 2016 je zde mnoho básnických alegorií, vyzývající k činorodosti. Čtenáři v době, kdy sbírka vznikla (rok 1940), při její interpretaci pochopili, že jde o verše, posilující snahu překonat tehdejší těžkou dobu.

Tehdy existovala ještě organizace s názvem Kuratorium. Byla určena pro mládež se zaměřením na sport, ale také měla působit i politicky ve prospěch německé Třetí říše. V uvedené publikaci není o této organizaci žádná zmínka, takže v Hrabové, na rozdíl od okolních obcí, asi neexistovala.

Po celou dobu okupace fungoval  spolek dobrovolných hasičů, a to z pochopitelných důvodů. Hasiči pomáhali při protiletecké obraně, při  odstraňování trosek a hašení požárů po leteckých náletech.  

Podrobně je popsána perzekuce místních občanů, kteří se snažili různými způsoby projevit svůj odpor k okupantům. Jejich zásluhy a oběti  nebudou zapomenuty i díky údajům v tomto článku.

Celkově hodnotím tento příspěvek do knihy Historie obce Hrabová jako objektivní , který obsahuje základní informace o popisované pohnuté době. Editor uvedené publikace volil při výběru autora  kapitoly „Hrabová v letech 1938 – 1945“ velmi dobře. 

29. 10. 2017    V.S.

 Aktuální  komentář HN:  Návrat do  minulosti má svůj význam i dnes. Žijeme ve složité době s nejasnou budoucností. Možná nás posílí vědomí, že těžké to měli i naši předkové, ale nakonec  vše dobře dopadlo. Jsem ctitelem lidové moudrosti a lidových přísloví,  a dnes si každodenně opakuji toto:  „Co tě nezabije, to tě posílí“.

9.10. 2022       V.S.

 

 
© vladimirslavik.netstranky.cz - vytvořte si také své webové stránky zdarma