Publikace Historie obce Hrabová (9)

Tuto publikaci s podtitulem „Dějiny, památky a osobnosti Hrabové od 13. století po současnost“  vydal v roce 2017 MOb Hrabová. Iniciátorem a současně editorem byl tehdy Bc., nyní PhDr. Martin Slepička (*1993). Publikace má 524 stran a 27 kapitol. V Hrabovských novinách byly jednotlivé kapitoly zveřejněny postupně v roce 2017, ta devátá  dne  4.12. 2017 s názvem

Kolonie Šídlovec.

Tento příspěvek v publikaci  Historie obce Hrabová  od  Radomíra Sedě  je výjimečný v tom, že přináší  mnoho nových informací o vzniku našeho unikátního sídliště. Autor  příspěvku  prostudoval všechny dostupné  podklady, které se nachází především v archivních fondech  Vítkovických železáren. Pan Seďa  kromě toho  neopomněl  prostudovat i archivní sbírky Města Ostravy včetně archivu stavebního úřadu MOb v Hrabové.

Pokusím se ve svém komentáři upozornit  na některé skutečnosti, o kterých jsem se zde dočetl. Především to je pečlivý  postup při plánování  stavby tohoto sídliště. Tím míním vyhlášení  veřejné soutěže na urbanistické řešení  v roce 1938. Zájem architektů byl  značný a možná to byl důvod, proč vzniklo sídliště, které je i po tolika letech hodnoceno jako zcela výjimečné. Co asi vedlo tehdejší vedení  VŽ, že volilo tento poměrně náročný a možná i neobvyklý postup? To se asi již nikdy nedozvíme. Své návrhy předložilo šest architektů  a doložilo je i plány a dalšími podklady. Vesměs počítali i s objekty občanské vybavenosti a nebyl opomenut i důraz na veřejnou zeleň. V uvedené soutěži zvítězila koncepce  Ernsta Kornera a jeho asistenta  Václava Poláčka. Kdož ví, jak tyto osobnosti později skončily.  Zajímavé jsou návrhy na název  budoucí kolonie: Osada Šídlovec, Zahradní osada, Osada Na Ščučí, Nová kolonie  apod. Neoficiálně toto sídliště pojmenovali  jeho první  osídlenci německého původu jako Nový Berlín.

V dalším se budu zabývat některými málo známými podrobnostmi technického charakteru. Především mě zaujalo, jak pečlivě a zodpovědně řešili  tehdejší stavební technici  skutečnost, že na místě stavby byl dříve rybník. Úplně na začátku byl vypracován projekt kanalizační sítě, který  řešil snížení hladiny  spodních vod v  celém tomto prostoru. Vzniká otázka, proč tento systém nefunguje u všech objektů i nyní. Mám tímto na mysli objekt mateřské  školy  na ulici V. Huga a některé bytové domy, kde jsou potíže s vodou ve sklepích.  Možná, že původní  kanalizační síť byla a je špatně udržována.

Za pozornost stojí i snaha projektantů  o vybudování potřebné  infrastruktury s obchody, mateřskou školou, základní školou, s různými službami a obchody a dokonce i s knihovnou a čítárnou. Tato výstavba však byla narušena válečnými událostmi a byla dokončena až  mnohem později.

Neobvyklý  byl i způsob dopravy potřebných stavebních  materiálů během výstavby. Využila se k tomu kolejová přípojka ze struskové haldy, vedoucí až na staveniště.  Snažil jsem se zjistit, kde tato trať, překonávající cca 12 m výšky na velmi omezeném prostoru  byla umístěna, ale prozatím se mi to nepodařilo.

Další zvláštností byla rychlost výstavby sídliště, a to nejen té starší části, ale i té novější. Investorovi  se podařilo zapojit do akce mnoho soukromých firem a dokonale  zkoordinovat jejich činnost. Při výstavbě  Šídlovce vznikl problém s nedostatkem cihel. Ve velmi krátké době byla postavena  v těsné blízkosti staveniště cihelna, kde se z granulované vysokopecní strusky a z cementu pomocí speciální technologie  vyrábělo  denně potřebné  množství cihel . Opět důkaz  o tom, jak naši předci operativně řešili  vznikající problémy.

Zajímavý  je  i podrobný  technický popis bytů.  Nad rámec dobových standardů byly byty  vybaveny plynem, pitnou vodou, koupelnami a splachovacími WC.  Tehdy to byl nevídaný přepych.

 Hrabová až do doby výstavby uvedeného sídliště se nelišila od okolních obcí.  Obyvatelstvo se zde živilo zemědělstvím a postupně i  v okolním průmyslu.  Výstavbou uvedeného sídliště se vše změnilo. Ne tak ani tím že zde asi 6 let bydlely dělnické rodiny mluvící německy, ale hlavně obdobím po  roce  1945, kdy na sídlišti našlo své domovy cca 1 700 občanů, mající  své kořeny úplně jinde. Není to z mé hlavy, ale mnohokrát jsem četl, že tyto záležitosti  (tedy v jakém prostředí se člověk narodí a prožívá své dětství) ovlivňují  i jeho budoucí myšlení  a konání.

Možná je zde i odpověď na to, proč je tak malý zájem i nyní  o další smysluplný urbanistický rozvoj  Hrabové jako celku.  Včetně snah o vytvoření přirozeného centra obce včetně fungujícího kulturního střediska a další potřebné infrastruktury.  V nynější době nejde o prodejny potravin, ale o vytvoření zázemí pro přirozené  potřeby  populace 21. století. Pro jejich potřeby společenské a politické, kulturní a  sportovní.

Snad se to změní po nastávajících volbách v příštím roce a v zastupitelstvu budou mít větší slovo naši spoluobčané, kteří budou více o těchto záležitostech nejenom meditovat, ale i konat.

4. 12. 2017   V.S.

Aktuální komentář HN:  S odstupem pěti let od výše uvedeného textu dodávám toto:  O bydlení na Šídlovci je stále velký zájem.  Svědčí o tom  pořadník na uvolněné byty. Dobře udržován je i bytový fond, místní komunikace, průběžně se obnovuje  zeleň.  Optimální  strukturu má  i místní obchodní síť, je zde i dostatek dětských hřišť a pro dospělé přibude brzy nyní  budované workoutové hřiště.  Velkým přínosem je i nedaleký park Hrabovjanka. Občasné stížnosti na parkování aut  neberu příliš vážně.  Ale  mentalita obyvatel Šídlovce se stále liší od mentality  vesnické části obce. Nebo  se mýlím?

13. 10. 2022      V.S.