Slovo lékaře (7)

 Konfrontace moderní medicíny a alternativního léčitelství

  V listopadu 2016 proběhla v Kongresovém centru hotelu Grandior v Praze velmi zajímavá konference České lékařské komory Etická dilemata 21 století – kontroverze současné medicíny. V médiích proběhla tato akce bez větší pozornosti – myslím, že ke škodě laické veřejnosti. Přímých konfrontací vědecké medicíny s alternativním léčitelstvím je velmi málo  a  léčitelé se jim tradičně vyhýbají.

    Za netradiční a novátorský považuji nápad pozvat současně zastánce i oponenty vybraných kontroverzních témat. Konference proběhla jako jakási rovnocenná prezentace pro i proti názorů se stejnou časovou dispozicí pro obě strany a s možností diskuze širokého pléna. Dobře jsem se pobavil, občas zamyslel a s jistou obavou čekal emocionální a vypjatou diskuzi. Musím však konstatovat, že diskuze mne příjemně překvapila kultivovaností, nesklouzla mimo akademický rámec. Zásluhu na tom připisuji především zkušenému moderátorovi profesoru Hořejšímu. Jediný nedostatek akce vidím v úzké cílové skupině. Konference byla určena pro zdravotníky a alternativní pracovníky v medicíně. Nebyla určena pro širší laickou veřejnost, což byla jedna z podmínek alternativců.

1. Homeopatie: hlavní zastánkyně MUDr. Ilona Ludvíková. Oponenti prof. Klener a prof. Beneš. Konstatováno, že přes barnumskou reklamu a miliardový byznys  dodnes neexistují validní evidence – based data. Opakováno, že samotná léčiteli propagovaná představa efektu homeopatického ředění je fyzikálně - chemicky nemožná a nesmyslná. Ze všech těch divokých teorií zůstává samotný placebo efekt, který u vybraných skupin psychosomatických onemocnění může mít až 30 % terapeutický efekt, na který se v současné medicíně často zapomíná a stojí na něm celý marketingový úspěch homeopatie. Nepochybně se však jedná o nevědeckou disciplínu.
2. Domácí porody: hlavní zastánkyně Mgr. Candigliota. Vzduchem létaly opakované fráze o pocitech rodiček a jakési nevyřčené chlubení, že to dokázaly samy a doma. Žádná ze zastánkyň se nezmínila o bezpečí novorozence. Argumenty oponentů byly podloženy konkrétní statistikou, prezentací rizik nejen pro matku, ale především pro novorozence. Právnička připomenula právní aspekty domácího porodu se zdůrazněním práv dítěte. Porodníci potvrdili, že pokud se jedná o rizikový porod s  komplikacemi,  jde novorozenci o život v  řádu minut a bez okamžitě dostupné specializované nemocniční péče v takových případech dochází k nenávratnému poškození většinou mozku nebo úmrtí dítěte. Takových porodů je - v souvislosti s trendem odkládat porody nad 35 let věku rodičky - stále více. Zaujala mne otázka z auditoria: proč VIP ženy – rodičky (obě švédské princezny, nizozemská královna Maxima, britská vévodkyně Kate aj.), které by si mohly dovolit doma vlastní porodní sál, přesto rodí v nemocnici? Jde jim totiž v první řadě o dítě, o zodpovědnost matky k dítěti, nikoliv o imaginární pohodlí a sobectví rodičky. Sehraný zdravotnický tým je v případě komplikací nenahraditelný. Spoléhat na záchranku je nezodpovědné a sebestředné.
3. Očkování: pro kritiky očkování je to špatná zpráva, ale nikdy se vědecky neprokázalo, že by jakákoliv schválená vakcína mohla způsobit chřipku, onemocnění, proti kterému byla vyvinuta nebo dokonce autismus. Odpíračky očkování patří pravděpodobně do stejné sociálně - patologické skupiny jako fanatické zastánkyně domácích porodů. Důsledkem je evidentní ohrožení zdraví dítěte nezodpovědnou matkou, která dává přednost jakýmsi „moderním“ trendům a fámám šířeným ve skupinách podobně smýšlejících žen v internetových skupinách. Nebyl podán jediný validní důkaz o možné souvislosti mezi očkováním a autismem – oblíbená mantra odpíraček. Zastánkyní odpůrců očkování byla mediálně často se prezentující MUDr. Ludmila Eleková. Neuvedla podle očekávání konkrétní dohledatelná data a další informace na podporu svých pseudoargumentů. Oponentem byl prof. Roman Chlíbek s přehlednou přednáškou o stavu očkování u nás i v jednotlivých zemích EU. Rodiče na základě internetových dezinformací leckdy odmítají očkovat své děti a nerespektují fakt, že očkování je u nás povinné. V důsledku takového nezodpovědného chování klesá proočkovanost dětí pod rizikových 95 % a vracejí se dříve již eradikované infekce (spalničky, zarděnky, černý kašel aj.). Doba ochrany u některých vakcín, původně předpokládaná na doživotí nebo desetiletí, bude ve skutečnosti kratší. Nutnost pokračování nákladných výzkumů ve vakcinologii je evidentní.
4. Čínská medicína: hlavní zastánce: prof. Roman Prymula, ředitel FN HK, kde bylo zřízeno centrum čínské medicíny, nynější náměstek ministra zdravotnictví (?!). Oponentem byl prof. Svačina se sdělením Čínské léčitelství, politika a vědecká medicína. Prezentace prof. Prymuly byla povrchní, dojmologická, historizující.  Opomněl se zmínit, že se nejedná o původní prastaré léčitelství, ale jeho „moderní“ variantu. Vytvořili ji komunisté vedení Maem v době „Kulturní revoluce“. Poslali totiž čínské lékaře na ideologickou výchovu do pracovních táborů a „pracující lid“ neměl kdo léčit. Nevysvětlil rovněž, proč v době chronického podfinancování českého zdravotnictví byly investovány společné prostředky do léčitelských nevědeckých projektů. Zajímavost: od prof. Prymuly se distancovala dokonce Česká akupunkturní společnost České lékařské společnosti JEP. Zůstává otázka, jak je vůbec možné, že čínští léčitelé (s nejasným statusem lékaře) mohou provozovat oficiálně praxi na území ČR, aniž by byli podle zákona registrovanými členy ČLK?  Kdo nese právní zodpovědnost za škody na zdraví našich pacientů?

        Závěrem musím konstatovat, že i kdybych svým založením nebyl skeptik, který akceptuje v medicíně pouze validní evidence – based data, alternativci by mne ani v jednom případě nepřesvědčili. Kritické myšlení logicky vede ke konstatování, že jejich počínání je založeno na psychologické znalosti klientů, placebo efektu, neověřeným, nevědeckým teoriím a pocitové dojmologii. Studentům uvádím příklad: bez zkušeného pilota nesednete do letadla, jen kadeřnice profesionálka vás může ostříhat a učesat. Ale vlastní zdraví nebo zdraví své rodiny a hlavně dětí klidně ohrozíte radami alternativců, léčitelů, výživových poradkyň, dul, guru a jiných podivínů, bláznů a hlavně podvodníků. Bez elementárního kritického myšlení je nepoznáte a neodstraníte ze svého okolí. Blíže jsem své postoje k  léčitelské alternativě vysvětlil v dříve publikovaném článku Slovo lékaře - Kritické myšlení.

Poznámka: zájemcům o tuto problematiku doporučuji monografii autorského kolektivu Ptáček, Bartůněk a kol.: Kontroverze současné medicíny (Edice celoživotního vzdělávání ČLK).

 Září  2018                                                                       MUDr. Rostislav Gromnica, Ph.D.