Štramberské novinky č. 10/2019

 Velmi pozorně jsem si v uvedeném čísle  přečetl článek Ing. Jana  Sochy s názvem „30 let od sametové revoluce“.

 Článek začíná úryvkem z městské kroniky z roku 1989, kde se popisuje průběh těchto dnů ve Štramberku. V kronice je zaznamenáno i založení zdejšího Občanského fóra, na kterém se podílel Ing. Socha, Ing. Šimíček a další občané. Je také popsán průběh první veřejné schůze, kterou OF uspořádalo dne 7. prosince v hotelu Šipka na náměstí. Restaurační místnost byla zcela zaplněna a mnozí stáli i venku. Následovaly další schůze a veřejná shromáždění. Byl to začátek nové éry v dějinách Štramberka.

Pak článek pokračuje slovy Ing. Sochy takto: „ V poslední době se přestalo vzpomínat na razie, negativa a křivdy, způsobené komunistickým režimem: likvidace osob, rušení živností, zabavování majetku, zavírání osob, vyslýchání, špiclování, udávání, propouštění z práce, likvidace ideologických odpůrců, politických stran, náboženství, likvidace demokracie, nastolení totality a vlády jedné strany.

Po 30 letech mě mrzí  zejména 3 věci:

1) Dnes už nerozeznáme, kdo byl obětí a kdo nástrojem bývalého režimu, a to jak ve státě tak v našem městě.

2) Demokracie je zneužívána. Každý zná svoje práva, ale nedodržuje povinnosti. Mnozí považují základní hodnoty společnosti za samozřejmé, nevážíme si autorit, urážíme se navzájem, vyžadujeme pořádek a disciplinu, ale běda, když naše ratolest dostane od kantora výchovný pohlavek. Té nesmiřitelnosti, nenávisti a netolerance je přespříliš.

3) Jsme netrpěliví, věčně nespokojení, jízliví, neústupní, sobečtí, nestoudní a chamtiví. Všechno chceme ihned.

Před 30 lety jsme přesně věděli, co chceme, za čím jít, čeho dosáhnout. V jednotě je síla. Škoda, že nám ten elán, víra a sounáležitost nevydržely. Dnes neumíme rozeznat podstatné od nepodstatného, prioritu od banality, hašteříme se o prkotiny. Kde se vytratila jednota, sounáležitost, solidarita, ohleduplnost a pokora? Kéž bychom se k odkazu listopadu 1989 dokázali vrátit a společnou silou naplnili tehdejší naděje a očekávání“.

Komentář HN: Hledal jsem v Hrabovských listech z konce roku 2019 podobné vzpomínky na průběh sametové revoluce v Hrabové, ale nenašel. Asi se tehdejšímu šéfredaktorovi Hrabovských listů panu Žižkovi nepodařilo žádného pamětníka  najít. Ale vždyť mnoho pamětníků  ještě bylo naživu! Je to v každém případě škoda. Ještě  že existuje obecní kronika, tam budou určitě  tyto události „pro informaci a poučení budoucím generacím“ po pravdě zaznamenány.

22. 2.2021        V.S.