Umění diskuse

Kdysi dávno nás ve škole učili, že při písemném projevu je dobře to nejdůležitější uvést hned  na začátku. Ve střední části písemného sdělení se mají vysvětlit podrobnosti  a v závěru je místo na různé návrhy, jakým způsobem  realizovat to, o čem daný text  pojednává.

Uplatnil jsem to i ve struktuře článku, který pojednával o garážích v okolí Šídlovce. Zásadním mým sdělením je  skutečnost, že tyto garáže nejsou žádnou architektonickou ozdobou zdejšího  sídliště.  Nebo snad jsou?

Pak jsem  jsem pokračoval  vysvětlováním příčin,  které vedly kdysi dávno ke stavbám těchto garáží.  Záměrně jsem naznačil také  „třídní původ“  mnohých  tehdejších stavebníků, což považuji i  v tomto případě za významnou okolnost. Vznik „majetku“ v minulosti byl všelijaký.  Někteří naši spoluobčané by raději na tyto „detaily“  zapomněli.

V závěru článku jsem projevil názor, že již možná nastal čas se tomuto problému věnovat podrobněji.  S perspektivou  postupně tyto nevzhledné stavby likvidovat a uvolněné pozemky věnovat  aktuálním potřebám zde žijících občanů.  Zdůrazňuji  slova postupně a zde žijících.

 V prvé řadě jsem navrhl  provést důkladný rozbor současného stavu a zjistit vlastnické vztahy k pozemkům včetně místa bydliště majitelů.  A také způsob využívání těchto garáží a jejich technický stav. Nic víc, nic míň.

A jaká byla odezva  na tento článek? Své názory zveřejnilo na  FB  pouze několik občanů, a tito mě obvinili z toho, že nabádám k vyvlastnění těchto garáží!

 Dokonce se argumentovalo případem farmářky Havránkové, která odmítla prodat své pole a zdržela tak stavbu dálnice  D 11 nejméně o 10 let. Přiznám se, že souvislost farmářky Havránkové  s garážemi  v Hrabové jsem vůbec nepochopil.  Asi nemám k tomu patřičné vzdělání. Jakož i poznámku dalšího diskutéra,  že zpochybňuji ústavní právo  občanů vlastnit majetek.

 Já jsem ve svém článku pouze  naznačil, že problém garáží zde existuje a dříve nebo později se musí řešit.

Pokud se podrobným rozborem (včetně legislativního posouzení) zjistí, že neexistuje žádné reálné řešení, pak se to sdělí veřejnosti a tato se bude muset  s tímto stavem smířit. I se všemi negativními důsledky, které s tím souvisí.

 Asi ještě nenastal ten správný čas se zmiňovat o těchto a podobných problémech.  Musíme tou naší pouští bloudit (po vzoru Mojžíše)  alespoň  40 let, aby nové  generace nebyly  zatíženy předsudky svých otců. Tedy konkrétně minimálně do roku 1989 + 40 = 2 029.

8. 12. 2018    V.S.