Úvaha o hlasování

K napsání tohoto článku mě přiměly poslední zápisy  z jednání kulturní  a mediální komise, kde je u každého projednávaného  bodu neobvyklá poznámka „nehlasováno“. Jelikož mě to zaujalo, šel jsem po příčině. Došlo mi to po důkladném přečtení diskusního bloku na Hrabova.info ve věci hlasování v  komisích, kde se zdůrazňuje, že v kulturní  komisi  se nehlasuje, jelikož „sousedé se vždy dohodnou i bez hlasování“.

Já to nepopírám, když nejde o nic zásadního a projednávají se bezproblémové a běžné záležitosti. Pak není o čem hlasovat. Avšak pochybuji, že se v  kulturní  a mediální komisi projednávají  pouze bezproblémové  a jednoduché záležitosti a všichni její členové mají na všechno stejný názor. To se mi zdá velmi nepravděpodobné. Podle čeho se asi rozhodují, co bude v zápise v případě složitějších a nejednoznačných problémů?

V  demokracii se hlasuje  často. Různost názorů a jejich střety, někdy i  velmi emotivní, jsou základem pro nalezení  optimálního  řešení daného problému. Všichni lidé nejsou stejní, mají různé životní zkušenosti, profesní zaměření i vlastní představy o nejlepším řešení . A také potřebu to veřejně sdělit.

Jak rozhodnout, který z pestré směsice různorodých a často i protichůdných názorů je ten nejlepší? Jedině hlasováním. To věděli již naši praprapředkové a na kmenových radách se o všem důležitém hlasovalo.  Vždyť se hlasovalo (alespoň za mého mládí) i v klukovských partách a ve školní třídě, když na něco nebyl jednotný názor.

Nebudu zde připomínat systém práce  poslanců a senátorů. Stačí jednání rady a zastupitelstva. Bez hlasování by to nešlo. Těžko by starosta uspěl s prohlášením, že „sousedé se umí domluvit, je trapné hlasovat mezi sousedy“. To by se nikdy nic nevyřešilo, pouze by se debatovalo bez konkrétního závěru.

Mě  se hlasování  nejeví  trapné, ale nanejvýš účelné.  Neumím si v praxi představit efektivní práci uvedených  samosprávných  orgánů bez hlasování. Čím se liší jejich činnost a činnost  komisí? Projednávají snad  jiné problémy? Rozdíl je pouze v odlišném  postavení a úkolech v celkové struktuře samosprávy.

Osobně bych nechtěl být v komisi, kde hlasování je pokládáno za nevhodné a možná i neslušné. Vždy se v diskusi snažím, abych i ostatní přesvědčil o svém názoru, a když jsem v menšině, zkoumám příčiny svého  nezdaru. To vůbec neznamená, že mám potřebu hlasovat často a o čemkoliv.

Na závěr to hlavní. Není důležité, jaké postupy, jakou technologii nebo způsoby jednání si ta nebo ona komise zvolí. Zda se hlasuje nebo nehlasuje. Rozhodující jsou výsledky a přínos pro občany. Ty bude možné hodnotit až  na konci volebního období. Všechno však nasvědčuje tomu, že uplatnění hlasování  nemůže kvalitu rozhodovacího procesu jakéhokoliv kolektivu  poškodit, spíše naopak.

13. 3. 2016.  V.S.