Úvahy Tomáše Sedláčka - pokračování č. 2

Dnes uvádím  výňatky z textu Tomáše  Sedláčka z 8.1.2008. Má název „Nedostatek nedostatku aneb Novoroční rozjímání“.

„Moderní ekonomie se zabývá růstem. Co možná nejhladším a největším. Neřeší, kam takový růst spěje, ani nefilosofuje nad jeho smyslem. Ekonomové to neumějí. Taková role náleží  mudrcům.

Asi jsme si neuvědomili, že jsme štěstí ze spotřeby vytěžili a další radost už v této oblasti nenalezneme. Lidé jezdí v supermarketech s plnými košíky, ale otráveně.

Srovnejte, jak vypadaly naše nákupní košíky před dvaceti lety. Ani ta nejbohatší rodina, napíchnutá na nejluxusnější zboží z Tuzexu, by se zdaleka nemohla chlubit stejným nákupním úlovkem jako dnešní rodina s příjmem průměrným.

Zatočila by se nám hlava, kdyby nám někdo tehdy řekl, že se během dvaceti let budeme mít tak dobře, jako dnes.

Křivka spokojenosti stoupá se spotřebou pouze do jisté hranice. Více štěstí z konzumu již nevytěžíme. Musíme hledat jinde.

Jsou dva způsoby, jak si užít spotřeby. Buď ji neustále zvyšovat nebo se naučit nalézt uspokojení v její dosavadní míře.

Co se ordinuje hladovému, aby byl šťastný? Jídlo. Co ale naordinovat systému? Půst. Pokud naše civilizace trpí nějakým nedostatkem, pak je to nedostatek nedostatku. Vše je k dispozici, je dostatek všeho.

Náš výtah nefunguje. Nákupy tak musíme tahat po schodech. Potkal jsem u vchodu sousedku, která  mezi nádechy procedila: To není možný, že tohle všechno sežereme.

A tak se snadno stane, že nadáváme pod tíhou vlastního nákupu. Proč? Protože v naší civilizaci není  na vděk místo. Růst přebytku považujeme za samozřejmost.

Tolik několik zajímavých postřehů Tomáše Sedláčka.

21.3.2020     V.S.