Úvahy Tomáše Sedláčka - pokračování č. 5

Dnešní úvaha T.S. má název „Proč mají složití lidé složitý život?“

 Vybral jsem toto téma záměrně. I  v Hrabové existuje tento druh lidí, kteří si svůj  život  v oblasti svých veřejných vystoupení a veřejných aktivit možná zbytečně komplikují. Nebudu je jmenovat, i kdybych mohl.

Přečtěme si na toto téma úvahu Tomáše Sedláčka. 

„Stručně řečeno, složití lidé tu složitost vždycky budou mít rádi. Jednodušší  lidé mají tendenci – naprosto zdravou a biologickou – věci zjednodušovat.

To, že o někom řeknu, že je jednoduchý, neznamená, že na něj shlížím spatra. Naopak se těmto lidem obdivuji a často se přistihnu, že jim  tak trošku s otevřenou pusou  trochu závidím a  občas mám tendenci se od nich učit. Ta jednoduchost jejich myšlení  mě fascinuje.  

Aby nedošlo k mýlce: takový jednoduchý člověk může být velice vzdělaný, úspěšný a vážený.  No a složití lidé, když vidí problém, tak ho místo  zjednodušení zkomplikují.  

Zavřete oči a představte si svůj ideální ráj.  Po patnácti minutách ležení na zádech s pečenými holuby létajícími do úst a  šampaňským přímo ze Champagne vás klid nebe začne nudit a vy se začnete poohlížet po nějakých trablech. Takový je úděl „složitého“ člověka.

Čím  složitější bytost, tím komplexněji dokáže vnímat. Banální prožitky či radosti člověka tohoto typu neuspokojí.

Poznámka redakce Hrabovských novin: S odvoláním na můj nedávný článek s názvem  „Dekameron“  sděluji,  že v době současné karantény bych  mnohem raději debatoval se svými čtenáři na  atraktivnější  témata, možná i na ta erotická. Ale doba je zcela jiná a zcela záměrně  a promyšleně se zaměřuji na problematiku,  kterou řeší  ve svých úvahách v knize  „Druhá derivace touhy“ Tomáš Sedláček. Určitě mají svůj význam i při  řešení současných a budoucích problémů Hrabové. 

24.3.2020       V.S.