Úvahy Tomáše Sedláčka - pokračování č. 7

 Rizika „třetího piva“.

U stolu sedí tři lidé, ale mají před sebou jen dvě piva. Jak se o ně spravedlivě podělit? Má zůstat bez piva nejchudší, nejbohatší, nebo dáma? Má pivo dostat přednostně závislý notorik, nebo člověk, který pivo v životě neochutnal a má nutkání to vyzkoušet? Má ho dostat ten, který ho vařil, nebo ten, komu patří pivovar a  hospoda?

To jsou složité otázky z oblasti  filozofie (co je nárok a vlastnictví?) etiky (co je spravedlivé?), sociologie (z jakého společenského postavení vzniká nárok?) a určitě i z oblasti  praktické politiky.

My jsme tuto složitou otázku vyřešili tím, že se na stole magicky ocitlo pivo třetí. Najednou je problém vyřešen, každý si vezme jedno, a je to. Tady se najednou otázka po spravedlnosti a zásluhovosti  maže ( každý dostane jedno),  a naopak případné nároky jednoho z hodovníků na dvě piva (ať již z jakéhokoliv důvodu) nám přijdou zvláštní a nepatřičné, pokud mají na pivo chuť všichni.

Ono magické třetí pivo v tomto dilematu symbolizuje hospodářský růst, konkrétně růst HDP. Růst prostě řeší vše. Právě proto ta úzkostná panika z toho, „že by se nerostlo“.

Ale co když jsme již dorostli?  Jak rozdělit piva pak?

My jsme se nechali podplatit růstem. Tím jsme vyřešili některé problémy, ale pouze dočasně.  Připravme se na dobu ne-růstu, která může trvat desetiletí.  

Až eventuální  krize pomine a obnoví se opět růst, připravme se na příští krizi. Jinými slovy rychle nasbírat dříví na další zimu dříve, než tato nastane.

 Evropský veřejný dluh je již neúnosně veliký, je na hranici prasknutí, a musí se rychle snížit. Takže za prvé nepůjde růst uměle podporovat dluhem a  za druhé musíme se naučit  pracovat s přebytkovými rozpočty, a to i za cenu brzdění hospodářského růstu. Sbírat dříví na příští zimu. 

Tuto úvahu napsal Tomáš Sedláček v roce 2017, tři roky před vypuknutí epidemie koronaviru, která poznamená světovou ekonomiku na dlouhou dobu.  Na stole brzy  již nebudou tři piva, možná ani dvě.  Někteří u stolu se budou muset spokojit pouze s kohoutkovou vodou.

Ale nakonec se tuto epidemii podaří zvládnout, odložíme roušky a život se navrátí do původních kolejí. Jsem zvědav, jestli se obnoví i přesvědčení politiků o nutnosti „růstu“ za každou cenu. Pravděpodobně ano, lidé jsou nepoučitelní  a politikové zvlášť. 

14.4.2020     V.S.