Vojtěch Martínek

Při nedávné četbě jeho knihy  „Černá země“  jsem si uvědomil,  jak snadno lidé zapomínají na  zasloužilé a významné  osobnosti.  Patří mezi ně nepochybně i  Vojtěch Martínek.  

Proč si nikdo na Vojtěcha Martínka  alespoň čas od času  nevzpomene?

Narodil se v roce 1887 v nedalekém Brušperku. Jeho rodiče nebyli příliš zámožní.   Na své výjimečné schopnosti upozornil již jako žák místní  obecní školy.   V dalších letech mu jeho bohatší příbuzní umožnili  studium na  prestižním  Matičním  gymnáziu v Ostravě.

Tehdy začala  i jeho literární činnost. Zajímal se o dílo  Petra Bezruče,  často  publikoval  do místních časopisů. Od roku 1904 bydlel  u svého nevlastního bratra v dělnické kolonii ve  Vítkovicích a seznámil se zde velmi podrobně  s životem  zdejších obyvatel.  Byla to pestrá směsice lidí z nedalekých vesnic  a přistěhovalců z polské Haliče. Národnostní problematika byla navíc  komplikována snahou tehdejších majitelů vítkovických hutí  preferovat německou  národnost a německý jazyk.

 Po maturitě se  vydal  v roce 1908 do Prahy, kde se zapsal  ke studiu  na filozofické fakultě  Karlovy univerzity. Studoval latinu a řečtinu, obecnou filosofii a českou literární historii. Na živobytí si přivydělával  literárními příspěvky do různých časopisů.  Na závěr svých studií absolvoval jeden semestr v Bonnu, kde studoval moderní německou a francouzskou literaturu.

Poznámka HN:  Nemohu se nezmínit o rozdílu v hloubce studia našich předků ve srovnání s generaci, která žila v reálném socialismu. Příkladně novináři. Ti museli  významnou část svých studií věnovat problematice tzv. vědeckého komunismu, marxismu - leninismu, historického  a dialektického   materialismu a dějinám dělnického hnutí.  Nebyla možnost získat vědomosti, nezbytné pro tuto profesi.  Mnozí z nich následkem nedostatečného vzdělání skončili  po sametové revoluci na různých podřadných  pozicích. Některé z nich znám i osobně.

Ale pokračuji v líčení životních osudů Vojtěcha Martínka.

Po  ukončení studií v Praze se vrátil do Ostravy a nastoupil v roce 2014 jako profesor  češtiny na reálné gymnázium  v Ostravě.  Ve stejném roce  se oženil s Otýlií Klegovou,  sestrou  svého kamaráda ze studií.  Svatební  obřad se uskutečnil v kostelíku v  Hrabové.  Po svatbě se  novomanželé přestěhovali   do  vilky v Hrabůvce,  která se stala jejich domovem na mnoho dalších let.

Pamětníci z doby 1. republiky  vzpomínali na  Vojtěcha Martínka  s úctou a  s obdivem.  A to nejen z   jeho působení na gymnáziu.  Záslužná byla jeho činnost redaktora Moravskoslezského sborníku a dramaturga nově vzniklého českého divadla v Ostravě.   Svými přednáškami  vychoval v národním a pokrokovém duchu značnou část naší  meziválečné ostravské inteligence. Neomezoval se pouze na Ostravu. Přednášel  při různých příležitostech o české literatuře  v širokém okolí. Zařadil se po bok významných  tehdejších regionálních osobností, jako byl František Sokol Tůma, Jiří Mahen  a Arne Novák.

V poválečném období, již s velmi podlomeným zdravím, se zapojil do obnovy politického a kulturního života. Byl  poslancem Národního výboru v Ostravě, navštěvoval  besedy v průmyslových podnicích i  jinde. 

Mimo trilogii  Černá země napsal v roce 1942 další  trilogii s názvem Kamenný řád. Pro děti napsal 7 knih povídek  a pohádek.  Rozsáhlá byla i jeho novinářská činnost.

Podle jeho předloh vznikly  v letech  1976 – 1983 i  mimořádně úspěšné  televizní seriály  Kamenný řád,  Stavy rachotí a Černá země.

Zemřel v roce 1960 ve věku 73 let  a je pohřben na městském hřbitově ve Slezské Ostravě.  Jeho jméno nese významná ulice v městském obvodě Ostrava-Jih.  V roce 2006 zde byl vztýčen i pomník, připomínající  jeho dílo.

12. 11. 2021      V.S.