V komunálních volbách je v Hrabové dlouhodobě preferována ODS, ve volbách parlamentních a do EU je to v posledních letech Babišovo hnutí ANO.
Nemá to logiku. Proč jsou preference voličů v obou případech tak rozdílné? Vždyť obě tato politická seskupení mají protichůdné cíle a jejich představitelé si nemohou přijít na jméno.
Takže volič XY volí do zastupitelstva Hrabové kandidáty ODS a do parlamentu a do EU kandidáty hnutí ANO. Z toho vyplývá, že vliv místních mediálních prostředků na názory obyvatelstva je minimální. Proč občané neslyší na argumenty zdejších komentátorů? Proč nepreferují i ve volbách do parlamentu a do EU představitele pravice nebo ČSSD, resp. KDU-ČSL? To je zajímavá otázka.
Celkem pozorně sleduji obsah místních mediálních prostředků, do kterých přispívají někteří místní občané. Ještě nikdy jsem se v nich nesetkal s komentářem nebo jiným písemným materiálem na podporu hnutí ANO. A přitom u většiny voleb, včetně těch posledních do EU, má toto hnutí nad ostatními politickými stranami výraznou převahu.
Vyplývá mi z toho, jak málo ovlivňují místní sdělovací prostředky zdejší veřejné mínění. Hodí se zde přísloví „psi štěkají a karavana kráčí nerušeně dál“. Asi tito komentátoři nemají u obyvatelstva potřebnou prestiž.
Proč hnutí ANO je u voličů tak úspěšné? A to nejenom v Hrabové. Vždyť podle rétoriky ODS a dalších pravicových politických stran na to nemají nárok!
Podle jejich argumentace proto, že v čele hnutí stojí bývalý agent STB, miliardář a trestně stíhaná osoba. Vládu pod vedením Andreje Babiše udržují při životě ještě k tomu všemu komunisté, finanční politika vlády je populistická a vede stát do záhuby atd. Tyto argumenty ale u voličů nemají potřebnou váhu.
Mám na to následující názor. Mentalita obyvatelstva, jejich životní preference a politické chování je výsledkem dlouhodobého vývoje. Velikou úlohu zde má kvalita školní výuky, intelektuální úroveň vrstvy národa, které se nepřesně říká „inteligence“ a v neposlední řadě i časový faktor. Voliči ochotně reagují na sliby o zajištění rúzných okamžitých materiálních požitků a neberou v úvahu i možná jejich negativa.
Výraznější změny nelze očekávat ze dne na den. Opět mě napadá bliblický příběh Mojžíše, jehož putování s kmenem Izraelitů z Egypta do země zaslíbené nebylo vůbec jednoduché a trvalo mnoho let.
Na závěr jeden poznatek, který možná zaujme i čtenáře HN. Potomci Izraelitů i v moderní době mají pověst velmi schopných a úspěšných lidí. Na důkaz tohoto tvrzení se uvádí vysoký počet Židů, kteří za své zásluhy byli vyznamenáni Nobelovou cenou.
Jejich výjimečné schopnosti jsou vysvětlovány různě, a mě nejvíce zaujalo následující zdůvodnění:
1. Odjakživa byla pro židovské chlapce povinna docházka do synagogy, kde je místní rabín naučil i písmu. Takže si ti zvídavější mohli v dospělém věku přečíst i všechny písemné texty tehdejších mudrců, a to nejen ty náboženské. To asi ve starověku a středověku nebylo běžné. Povinná školní docházka v Evropě se uskutečnila relativně teprve nedávno.
2. Údajně při výběru nevěsty pro židovského chlapce požádali rodiče o spolupráci rabína. Ten vybral z místní židovské komunity ženu, která by svými vlastnostmi mohla umožnit harmonické manželství, včetně optimálních podmínek pro výchovu dětí. Vznikalo tak po mnoho pokolení velmi kvalitní potomstvo.
Tento dovětek nemá nic společného s volebními preferencemi hrabovjanů, ale možná, že čtenáře HN zaujme více jak uvedené povolební téma. A nakonec i tento dovětek o Izraelitech není pro dané téma zcela bezvýznamný.
27. 5. 2019 V.S.