Využil jsem letního slunečního počasí k výletu k mitrovické kapličce. Zvolil jsem cestu, která je pokračováním Bělské ulice. Je to hráz mezi bývalými rybníky Starý Hurt a Šajar, kterou ještě v době existence JZD Odra opatřili tehdejší družstevníci asfaltovým povrchem. Použili kvalitní asfalt, cesta je stále ve velmi dobrém stavu, a ideální pro můj elektrický invalidní vozík. Ten je velmi citlivý na nerovnosti.
Po obou stranách bývalé hráze jsou převážně původní stromy, duby, lípy, olše, a také plané třešně. Na některých místech jsou vysazeny mladší stromy, jsou zde ale i prázdná místa.
Na trase je i několik dubů, které mají úctyhodný věk. Soudím tak podle tloušťky jejich kmenů. Přesto jsou stále ve výborném stavu, jmelí se zde nevyskytuje. Správce této komunikace, MOb Hrabová, se o tuto vegetaci po celé délce trasy dobře stará, nejsou zde žádné sušky nebo stromy, které by mohly ohrozit bezpečnost cyklistů a chodců.
Stromy vytváří stín, což je v parném létě velmi příjemné. Na okolních polích se letos převážně pěstuje řepka a pšenice. Hezké jsou pohledy do okolí.
Také jsem zaznamenal, že je stále aktivní včelař, který zde kdysi dávno umístil několik včelích úlů. Všechny jsou i letos funkční, jejich okolí je naplněno bzukotem včel. Bylo by zajímavé zjistit podrobnosti o tomto včelaři a zveřejnit je v Hrabovských listech. Tyto úly jsou zde již dlouho, a kupodivu nikdy nebyly zdevastovány místními vandaly.
Byl jsem překvapen zdejším intenzivním „dopravním ruchem“. Míjeli mne cyklisté, koloběžkáři, bruslaři a také chodci. A to byl všední, pracovní den!
Na chvíli jsem se zastavil v místech, kde v květnu roku 1945 bylo na tehdejším obecním mrchovišti pochováno několik vojáků Wermachtu. Prý to byli Madaři. Zahynuli při osvobozovacích bojích na různých místech Hrabové. Je o tom zmínka v obecní kronice. Dnes je zde obilní lán, na kterém dozrává pšenice.
Na konci této trasy je několik domků a rekreačních chat. Jsou již na katastru Nové Bělé. Bydlení je zde ideální. Klid, v okolí panenská příroda, a nedaleko silnice D 56.
Poslední úsek cesty k mitrovické kapličce jsem absolvoval o dvou holích pěšky. Komunikace je zde neudržovaná a pro můj invalidní vozík nesjízdná.
Kapličku jsem shledal v pořádku, dokonce někdo posekal i trávu v jejím okolí. Asi můj soused, František Janša, zvaný Jan Safra. Kapličku často navštěvuje a stará se o její údržbu. Chvíli jsem poseděl na lavičce před kapličkou a zavzpomínal. Třeba na dobu, kdy kolem kapličky vedla po hrázi bývalého rybníku Pilík dobře sjízdná cesta, po které se jezdilo na kole do nedaleké mitrovické hospody „U Milky“.
Tuto část Hrabové považuji za nejhezčí. Míním tím celou trasu k mitrovické kapličce a okolní krajinu. Hráz i její okolí je součástí registrovaného „Významného krajinného prvku "Na rybnících“, a doufám, že tomu tak bude i v příštích letech.
14. 7. 2022 V.S.