Včera jsem si u příležitosti státního svátku 28. října prohlížel obě hrabovské kroniky.
Začetl jsem se také do stránek, na kterých kronikář Zdeněk Oliva sepsal údaje o některých zdejších osobnostech. Zápis byl pořízen pravděpodobně v roce 1936. Jsou tam uvedena jména 40-ti rodáků, kteří podle tehdejších měřítek byli úspěšnými občany. Vedle fotografie má každý i svůj stručný životopis. Šlo převážně o rodáky z let 1880 – 1910. Mnozí z nich byli synové zdejších rolníků.
Položil jsem si otázku, proč pan učitel Oliva pokládal za potřebné napsat tuto kapitolu? Určitě nebylo jednoduché získat potřebné osobní údaje (včetně fotografií). Přemýšlel jsem nad tím, jestli by tyto údaje byly „společensky prospěšné“ i v dnešní době. Protože být jmenován v této pozici v obecní kronice je svým způsobem vyznamenáním.
Pak byla válka a mnoho zdejších občanů prokázalo své občanské kvality. Mnozí položili své životy, mnozí byli vězněni. V obecní kronice II je tomuto období věnována podrobná zpráva v kapitole „Doba poroby – rok 1939-1945“.
Pak nastalo komplikované a smutné období let 1948-1989. Především padesátá léta byla velmi krutá. I v této době měla Hrabová své hrdiny. Byl to Karel Telinger, Miroslav Laryś, Jaroslav Stárek, Jan Buchal, Alois Vašíček, František Brázdil, Bohuslav Bezruč, Bohumil Suchánek, Oldřich Vašut, Alois Petr, Bohumil Olšanský, Otakar Lyčka, Jan Gola. Příkladem hrdinství z pozdějších let je příběh disidenta a spisovatele Jaromíra Šavrdy. Zde se naši kronikáři v záznamech o těchto událostech málo snažili. Míním tím především padesátá léta. Ještě je čas to napravit, ještě žijí pamětníci, kteří mohou poskytnout různé podrobnosti.
A jsem v dnešní době. Existují občané Hrabové, kteří jsou vynikající v oblasti kultury, sportu, výchovy mládeže, podnikání, vědy a techniky? Pokud ano, měla by být jejich jména zapsána „pro věčnou paměť“ i do obecní kroniky. Včetně popisu jejich zásluh. Co tomu brání?
29.10.2020 V.S.