Na 21. srpen 1968 nikdy nezapomenu. I když od té doby již uplynulo 57 let, pamatuji si každý detail.
O invazi vojsk Varšavské smlouvy jsem se dozvěděl ráno z rádia. Autobus č. 20, kterým jsem jezdil do Nové Huti, měl tehdy zastávku na křižovatce Paskovské a Mostní ulice. Již zdálky jsem viděl rozčileně gestikulující lidí, kteří čekali na jeho příjezd. V autobuse vládla bojová nálada, všichni hlasitě projevovali svůj nesouhlas s touto „bratrskou pomocí“. Komunisté i nekomunisté.
Dodnes vidím situaci, která nastala u Vratimovské brány. Vrátný na nás mával, autobus zastavil, vratný vstoupil dovnitř, a rozčileným hlasem sděloval svůj noční zážitek: k závoře přijel tank, závoru nerespektoval, a vysokou rychlostí vjel do podniku. Na důkaz svého tvrzení ukazoval na polámanou závoru, která ležena na okraji silnice.
S tímto tankem jsem se potkal po vystoupení z autobusu na zastávce „Ocelárna“. Tank zastavil naproti jídelny a byl obklopen gestikulujícími lidmi. Někteří vylezli až nahoru, a na osádku křičeli „co tady chcete?“
Pak následovaly zlé časy, které skončily až v prosinci 1989. Má generace na uvedený den nikdy nezapomene.
Čtvrtek 21. srpna 2025 V.S.